Energetická třída napoví, jak si spotřebič vede v účinnosti oproti jiným ve stejné kategorii, a jakou bude mít spotřebu. Jak se v označení vyznat a kdy má smysl starý spotřebič vyměnit za nový?
Energetická třída spotřebiče je důležitý parametr. Pomáhá udělat si představu o tom, jak moc dané zařízení zatíží váš rodinný rozpočet z hlediska spotřeby energie. To je při současných vysokých cenách dost podstatné. Navíc to vypovídá i o tom, nakolik je spotřebič šetrný vůči životnímu prostředí – čím nižší spotřeba, tím nižší i produkce emisí na výrobu energie, která ho pohání.
Ale není to tak jednoduché. Samotná energetická třída hodnotí daný spotřebič pouze na škále úspornosti stejného typu spotřebičů. Pračka, která patří do třídy A, nemusí mít srovnatelnou spotřebu energie jako třeba lednice energetické třídy A. Každý typ spotřebiče má totiž specifické provozní nároky a také odlišné parametry, podle nichž se energetická účinnost posuzuje. Porovnávat mezi sebou různé kategorie spotřebičů jen podle písmena na štítku tedy nedává smysl.
Na energetickém štítku spotřebiče ale najdete vedle energetické třídy i další důležité parametry, podle nichž se můžete rozhodovat.
Energetická třída udává energetickou účinnost daného spotřebiče na škále od nejúspornějších (energetická třída A) po nejméně úsporné (třída G). Nejlépe hodnocené jsou spotřebiče s vysokým výkonem a zároveň nízkou spotřebou.
Tato klasifikace je jednotná ve všech členských státech EU a u nás platí od března 2021, kdy nahradila dřívější značení A+, A++ a A+++. To přestalo být přehledné, protože většina spotřebičů se časem přesunula právě do těchto nejvyšších kategorií.
Na energetickém štítku najdeme také roční spotřebu energie, která se uvádí v kWh a většinou na základě standardizovaného provozního cyklu (např. u pračky 220 praní za rok). Novým prvkem je QR kód, odkazující na databázi EPREL (European Product Database for Energy Labelling), kde si můžete ověřit detailní informace o výrobku.
Podle typu spotřebiče pak na štítku najdete i další údaje, například:
Ne všechny elektrospotřebiče musí mít energetický štítek, ale většina těch, které se běžně používají v domácnostech, ano. Povinnost označovat výrobky energetickým štítkem stanovuje legislativa EU – konkrétně nařízení o energetickém označování (EU) 2017/1369 a související prováděcí nařízení pro jednotlivé kategorie výrobků.
Energetický štítek je povinný například pro ledničky a mrazáky, pračky, sušičky, myčky nádobí, televize, monitory, trouby, ohřívače teplé vody, klimatizace a rekuperace. Pro každou kategorii však platí trochu jiná pravidla.
Navíc se energetický štítek nemusí vždy nacházet přímo na výrobku. Nalepený bývá nejčastěji na velkých spotřebičích v kamenných prodejnách. U těch menších nebo např. vestavných, je často jen přiložený uvnitř balení. U zařízení, která jsou v nabídkách e-shopů (tedy u těch, pro něž platí povinnost mít štítek), musí být štítek i tzv. informační list výrobku k dispozici online.
Až si budete vybírat spotřebič, sledujte tedy nejen jeho energetickou třídu, ale i reálnou roční spotřebu energie – ta dává přesnější představu o provozních nákladech. Samozřejmě také s přihlédnutím k tomu, jak často budete zařízení v průběhu roku využívat. Něco jiného může být sušička, kterou budete pouštět pouze dvakrát týdně přes zimní sezónu (a jinak budete prádlo sušit venku na zahradě), a něco jiného spotřebiče, které běží v podstatě nonstop nebo alespoň na denní bázi (myčka, lednice, bojler apod.).
Nezapomeňte zohlednit i velikost, kapacitu nebo hlučnost zařízení – například úsporná, ale příliš malá lednice nebo myčka se může ukázat jako nepraktická. A samozřejmě také chytré funkce, které vám mohou zajistit nejen pohodlné ovládání spotřebiče (odložitelný start, vzdálené ovládání apod.), ale i další potenciální úspory za energie (spuštění spotřebiče v době nízkého tarifu, přizpůsobení výkonu podle aktuálních potřeb – např. u pračky množství a intenzita znečištění prádla).
Důležitá je i kvalita a dostupnost servisu. Upřednostněte značky, které nabízejí delší záruku, dobrou dostupnost náhradních dílů a vstřícnou zákaznickou péči. I ten nejlepší spotřebič se totiž může porouchat. A tehdy se pozná, zda jste si dobře vybrali.
Pokud zařizujete domácnost nebo váš starý spotřebič už dosloužil, je jasné, že budete kupovat nový, pokud možno úsporný. Jak je to ale třeba v případě lednice, která spolehlivě běží již několik dekád, pamatuje vaši babičku, a nejspíš by ji neskolil ani atomový výbuch? Rozhodování není jednoduché, a to zdaleka ne jen kvůli sentimentu.
Důležitými parametry jsou především spotřeba energie, životnost a možnost oprav, a ekologické hledisko.
U některých typů zařízení, například ledniček starších 10–15 let, může být rozdíl ve spotřebě energie oproti těm novým výrazný. Roční spotřeba se může pohybovat i kolem 400–500 kWh, zatímco moderní lednice energetické třídy A mívá spotřebu i pod 120 kWh ročně. Při ceně elektřiny 5 Kč/kWh to znamená roční úsporu až 1 400–1 900 Kč.
Pokud nová lednice stojí například 12 000 Kč, mohla by se investice vrátit zhruba za 6–9 let. Otázkou je, jak dlouho taková lednička v dnešní době vydrží. U těch moderních se odhaduje životnost kolem 10 až 15 let. Kvalitní značky mohou při správné údržbě (a troše štěstí) vydržet i déle, naopak u lacinějších modelů se dá životnost očekávat v rozpětí 7–10 let.
Problém je, že vám životnost nad rámec záruky nikdo negarantuje. A v současnosti se nezřídka setkáváme s tím, že kvůli tlaku na snižování výrobních nákladů a zájmu výrobců o prodej nového zboží, moderní zařízení zdaleka nevydrží tak dlouho, jako ta z minulého tisíciletí.
Vyměnit starší spolehlivý spotřebič za nový je tedy čistě z pohledu úspor financí na pováženou. Sice ušetříte za provoz, ale možná se vám porouchá dříve, než se vám vaše investice vrátí na provozních nákladech. Nikdy ale nevíte, zda by se vám mezitím nerozbil i ten původní, zdánlivě nesmrtelný spotřebič, a vy byste museli investovat do nového v každém případě…
Starší spotřebiče bývají robustnější a z principu snadněji opravitelné. Může se však stát, že už nebudou k dispozici náhradní díly, nebo že si mladší ročníky servisních techniků nebudou vědět se staršími modely rady.
V neposlední řadě je tu udržitelnost. A i v tomto případě je to poměrně nejednoznačné: pořízením nového, úsporného spotřebiče snižujete uhlíkovou stopu – tedy z pohledu provozních nákladů. Jenže zároveň tím, že vyřadíte stávající, dosud funkční spotřebič, zase působíte environmentální zátěž. Tedy pokud se ho nepodaří skutečně ekologicky zrecyklovat nebo ho ještě využít v jiné domácnosti (prodat ho nebo nechat tzv. „za odvoz“). Ale i v tom případě: výroba nového zařízení představuje další spotřebu surovin, energie a emisí…
Výměna tedy dává smysl u starších zařízení, která patří mezi výrazné „žrouty energie“ a často je používáte – typicky lednice, mrazáky nebo pračky. U méně využívaných nebo energeticky ne tolik náročných spotřebičů (např. mixér) může být výhodnější ponechat si funkční starší model, dokud slouží. Tedy pokud pro vás nemá vyšší prioritu pohodlí a nechcete se nechat rozmazlovat pokročilými funkcemi, inteligentním ovládáním a např. tichým chodem. Je na každém, kterým kritériím dá přednost. A také na tom, zda věří spíše „starému poctivému řemeslu“, nebo moderním technologiím a pokroku. Obojí má něco do sebe.
Zdroje:
Circabc.europa.eu
Mpo.gov.cz
Nová zelená úsporám, program na podporu energetických úspor, dočasně nepřijímá nové žádosti. Stojí za tím mimořádně velký zájem žadatelů, který způsobil rychlejší vyčerpání alokovaných prostředků.
Ukládání energie do písku je slibná technologie, která umožní dlouhodobou akumulaci tepla. Ekologický, dobře dostupný materiál v izolovaném zásobníku uchová energii z fotovoltaiky z léta až do zimy.
