Svatý Mořic je místo, kde příroda město nejen obklopuje, ale také je jeho nedílnou součástí. Sněhem pokryté kopce a husté jehličnaté lesy zvou do světa ticha, světla a čistého vzduchu. Centrem přírodních krás je pak místní jezero. Z jeho břehu se zvedá kaskáda svahů a na každém z nich najdete otisk dávných tradic a lásky k zimním sportům.
V takovém prostředí nemůže architekt postupovat jinak než s respektem k danému místu. Architektura zde nesmí dominovat, nýbrž být součástí okolního prostředí. Tak aby z každé linie stavby a použitého materiálu byl slyšet dech jezera a hor.
Projekt s názvem „Lacum respira“ aneb „Nadechněte se jezera“ od architektů studia „.ket bureau“ je příkladem naplnění propojení architektury s okolní přírodou. Celý koncept se rodí přímo z krajiny – z jazyka hor a plání, linií jezera, kontrastů mezi dřevem a sněhem, světlem a stínem.
Aby se tak stalo, museli se architekti nejprve pustit do studia tradiční švýcarské architektury. Pochopit její nenápadnou expresivitu a hluboké spojení s přírodou. Cílem však nebylo reprodukovat minulost, nýbrž nechat se jí inspirovat. Díky tomu stavba kombinuje tradiční principy se současnou estetikou a funkčností.
Tvar budovy není klasickým objektem, tak, jak jej známe, ale je prodloužením přirozené geomorfologické linie. Jemně opakuje křivky reliéfu terénu. Místo aby do nich stavba vrážela klín, tak je doplňuje. Svažité siluety budov vytvářejí dojem, že architektura roste sama jakoby inspirována okolními horami.
Komplex je navržený jako flexibilní systém prostor, které jsou vhodné pro celoroční akce, a to jak uvnitř, tak venku. Funkčně je objekt rozdělený do čtyř klíčových zón jako parkoviště, servisní blok s restaurací, wellness a střešní molo s multifunkční konferenční zónou a panoramatickým výhledem. Prostory nejsou rozdělené, navzájem přetékají a prolíná se i vnitřek s vnějškem. Propojení napomáhají rozsáhlé zasklené plochy, které do interiéru vpouštějí světlo a okolní krajinu.
Střešní molo zde není jen funkčním prvkem. Navíc představuje propojení mezi městem a jezerem. Je jako krk, který spojuje tělo s hlavou.
Celou architekturu komplexu tvoří místní dřevo. Pro sloupy hlavní nosné konstrukce je použitý modřín. Ostatní je z lepeného jasanového dřeva, které odpovídá svou pevností a tepelnými vlastnostmi. Protipól těmto organickým materiálům vytváří betonový základ.
Volba materiálů je podřízená duchu místa. Jejich přirozené barvy a textury umožňují budovám splynout s krajinou. Dřevo před nepřízní místních drsných klimatických podmínek chrání přírodní oleje a ekologické produkty, které jsou odolné vůči vlhkosti a UV záření.
Ekologický přístup se promítá i do maximálního množství přiváděného přirozeného světla. Spolu s efektivním větráním na protilehlých stranách jsou minimalizované náklady na energie při zajištění veškerého pohodlí.
Projekt „.lacum respira“ není jen architektura. Je to forma, která naslouchá svému okolí. O tom, jak složitě vznikaly ladné křivky tohoto objektu a v čem mají spojitost s okolní krajinou, nejlépe vypovídá přiložená projektová dokumentace.
Zdroj: v2com
Rekonstrukce nevyhovujících budov jsou nutné kvůli pohodlí uživatel i z hlediska ochrany planety. Že je možné oba přístupy elegantně skloubit dohromady dokazuje příklad metamorfózy domu z Kanady.
Blíží se konec roku, kdy k přípitku pozvedáme číše s dobrým vínem. Symbolicky jako obří číše vypadají i budovy vinařství Sauska Tokaj. Jejich elegantní tvar se vznáší nad vinicemi a doplňuje krajinu.
