Základem stromu je kmen, který drží korunu a větve, a také zásobuje jehličí a listy vodou. Fotosyntézou vznikají v listech a jehličí výživné látky, které kmenem putují zpět do kambia, aby se tam staly základem pro tvorbu nového dřeva. Kmen zvenčí tvoří kůra, pod ní je vrstva lýka, následuje kambium a pak dřevo.
Kůra má funkci především ochrannou a lýko vodivou – přivádí výživné látky z koruny do kambia. Kambium je vrstvička živých buněk, jejichž dělením dřevo přirůstá – každý rok vznikne jeden letokruh. Jeho šířka bývá různá a závisí na typu dřeviny a klimatických podmínkách. Přírůst se navíc proměňuje i během roku. Dřevo produkované na jaře má slabší stěny a je světlejší než dřevo letní.
Stavebními prvky buněk dřeva jsou celulóza, hemicelulóza a lignin. Celulóza zde plní podobnou funkci, jako železné tyče v betonu. Zbylé dvě látky mají funkci výplňovou.
Nejvýraznějším znakem je barva. Převládají teplé odstíny od bílé, přes varianty hnědé až po černohnědou. Barva se však mění v průběhu růstu stromu i vystavením natěženého dřeva vlivům UV paprsků a vlhkosti. Působením atmosférických vlivů většinou tmavne a získává šedý odstín.
U dřevin s výraznými dřeňovými paprsky (javor, platan, dub, buk, jilm, akát) můžete narazit také na lesk dřeva. Nepleťte si jej ale s kresbou dřeva, kterou vytvářejí prořezané letokruhy a barevné rozdíly jarního a letního dřeva. Z našich dřevin mají nejvýraznější kresbu jalovec, tis, javor, jasan, bříza a jilm.
Dřevo může i vonět, ale jen bezprostředně po natěžení na čerstvém řezu. Jehličnany, které mají pryskyřičné kanálky (smrk, borovice, modřín nebo douglaska – jedle je nemá), mají intenzivní pryskyřičnou vůni. Dub a ořešák zase voní tříslem. Dřevo třešně má slabou vůni kumarinu a jako nepříjemná bývá hodnocena vůně akátu, platanu a černého bezu.
Hmotnost dřeva se charakterizuje obtížně, protože je proměnlivá. Vždy ji tvoří určitý podíl vody, který kolísá podle vlhkosti v okolí. Proto dřeviny dělíme podle hustoty jen přibližně na dřevo lehké (s hustotou menší než 550 kg/m3) – smrk, jedle, borovice, topol, osika, olše, lípa a vrba, a dřevo těžké – modřín, tis, javor, bříza, jabloň, třešeň, švestka, ořešák, buk, jilm, dub, akát, jasan a habr.
Pro využití dřeva ve stavbě hovoří jeho velmi nízká tepelná vodivost (dobrý tepelně izolační materiál). Lépe izoluje dřevo lehké a suché než těžké a vlhké.
Elektrická vodivost dřeva závisí na jeho vlhkosti. V suchém stavu je odpor velmi vysoký a materiál může být izolátorem. Se zvyšováním vlhkosti však odpor rychle klesá.
Málo příznivá je zvuková vodivost dřeva. Zvuk se jím šíří mnohem rychleji než ve vzduchu. Dá se tedy říct, že dřevo nemá dobré zvukoizolační vlastnosti a tuto nevýhodu je potřeba řešit vhodnou konstrukcí stěn.
K důležitým mechanickým vlastnostem dřeva patří pevnost. Je-li namáhané tahem nebo ohybem ve směru vláken, pak má poměr hmotnosti a pevnosti příznivější než ocel. Zato pevnost v tahu kolmo k vláknům je poměrně nízká.
Při zpracování hraje důležitou roli tvrdost. Z našich dřevin patří mezi tvrdá dřeva některé keře (zimostráz, dřišťál, dřín, svída, šeřík a ptačí zob), měkké dřevo má např. vejmutovka, smrk, jedle, topol, vrba, lípa a borovice.
Mechanické vlastnosti materiálu závisí na jeho hustotě. Dřevo s vyšší hustotou mívá vyšší pevnost. S rostoucí vlhkostí ale pevnost klesá. Čerstvé řezivo je oproti tomu houževnatější než dřevo suché. Houževnatost, jako schopnost odolávat nárazům a náhlým zatížením, je charakteristickou vlastností, kterou dřevo předčí jiné materiály. Nárazům nejlépe odolává smrk, jedle, borovice a jasan.
Jak už bylo řečeno, dřevo se svou vlhkostí přizpůsobuje vnějším podmínkám. Při příjmu vlhkosti se zvětšuje nejen jeho hmotnost, ale i objem – tzv. bobtná. A platí to i naopak. Sesychání a bobtnání není rovnoměrné, jinak se projevuje v podélném a jinak v příčném směru.
Uvedené vlhkostní vlastnosti mají velký vliv na využití ve stavebnictví:
Dřevěné výrobky s minimální tloušťkou 13 mm, které jsou vyrobené z natěžené kulatiny podélným rozřezáním, se souhrnně označují jako řezivo. Do této kategorie patří:
Jedná se o všechno omítané i neomítané řezivo s tloušťkou max. 100 mm a šířkou minimálně ve velikosti dvojnásobku tloušťky.
Jedná se o pravoúhlé řezivo, které má šířku menší než dvojnásobek tloušťky.
Jedná se o výrobky řezané ze dvou stran (zbylé dvě strany nejsou upravené, zůstávají oblé). Platí zde stejná podmínka jako pro řezivo hraněné, že šířka je menší než dvojnásobek tloušťky.
Základní je tzv. konstrukční ochrana. Začíná výběrem vhodného druhu dřeva pro danou instalaci, které bude mít vyšší přirozenou odolnost. Pokračuje jeho ochranou před deštěm, odstřikující vodou, před stykem s vlhkými materiály a také před vznikem kondenzace. Některé možnosti, jak toho dosáhnout:
Zdroj: Dřevo v rekreačním objektu (M. Brumovský, O. Rada), Ochrana dřeva ve stavbě (J. Žák, L. Reinprecht)
Dřevo je pevné a tesaři pro něj navíc vymysleli důmyslné spoje a konstrukce krovů. Díky tomu překlene i velké rozpony. Přesto dnes u staticky méně náročných konstrukcí vítězí moderní vazníky.
Rozhledna Královec se tyčí na stejnojmenném vrcholu nad Valašskými Klobouky. Nabízí nádherné výhledy na Bílé Karpaty, Vizovické vrchy a Javorníky. Stavba dřevěné konstrukce ale nebyla bez komplikací.
