V posledních letech slaví dřevo svůj comeback prostřednictvím dřevostaveb. Mnohem déle ale funguje spojení střecha a dřevo. Dřívější krovy dnes doplnily ještě moderní vazníky, které se uplatňují jak u šikmých, tak u plochých střech. Bez ohledu na typ konstrukce nebo sklon střechy vyžaduje tento materiál vždy vaši pozornost.
Myslet na ochranu musíte už při stavění. Opravdu důkladná musí být zejména tam, kde ho v budoucnu nebude možné kontrolovat vůbec nebo jen se značnými obtížemi. Na tuto zásadu pamatujte i při půdních vestavbách do starých krovů.
Důležitá je zejména konstrukční ochrana. Jak známo, tak největším nepřítelem dřeva je vlhkost. Proto musí být skladba střechy navržená a provedená tak, aby bylo minimalizované riziko kondenzace, případně byla vzniklá vlhkost odvětraná do venkovního prostoru. Přečtěte si také 5 kroků, jak ve střeše rozlišit zatékání od kondenzace.
Nejosvědčenější a současně nejjednodušší ochrana je vysušení. Hniloba nemá šanci, pokud vlhkost dřeva nepřekročí 20 %. To znamená, že relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat mezi 40 až 70 %. Jiné je to s plísněmi, těm stačí i jen přechodné zvýšení relativní vlhkosti okolního vzduchu, a klidně se usadí i na vysušeném řezivu. Ještě složitější je to s dřevokazným hmyzem. Vysušení je pro něj také jistou překážkou, ale jen při vlhkosti dřeva pod 12 %. Jenže tento stav bez trvalého vytápění nezajistíte.
Realita v životě prostě vypadá jinak. Vlhkost prostředí kolísá a s ní se mění i vlhkost dřeva. Prvotní vysušení řeziva z výroby je brzy tatam a dřevo začne mít problémy. Více o větrání střechy ve článku Střecha musí mít odvětrání, aby správně fungovala.
Funkční životnost chráněných dřevěných konstrukcí je asi 100 let. Stářím se ale pevnost materiálu snižuje, zejména kvůli výsušným trhlinám a biotickým škůdcům. Příčinou může být i dlouhodobé přetížení, což poznáte podle průhybu prvku.
Každý typ dřeva odolává biotickým škůdcům jinak (nejlépe je na tom jádrový modřín nebo douglaska). Intenzita destrukčního procesu dále závisí na vlhkosti materiálu a teplotě a vlhkosti vzduchu. V příznivých podmínkách jsou dřevokazné houby schopné silně narušit až úplně zničit dřevěné konstrukce za pouhé 2 roky.
Nejčastější chyby, které se podílejí na degradaci nosné konstrukce střechy:
Dřevo, které ve stavbě používáme, představuje odumřelou organickou látku. Proto jsou pro ni největším nebezpečím organismy, které se v přírodě živí odumřelými organickými látkami – dřevokazné houby. Svým působením jej chemicky rozkládají, což označujeme jako hnilobu. Ta má tři fáze. Při první se mění pouze barva řeziva, ve druhé se částečně mění struktura i tvrdost a ve třetí se podstatně mění struktura a snižuje se pevnost materiálu.
Většina dřevokazných hub nesnáší pohyb vzduchu (průvan), pro svou prosperitu potřebují nehybný vzduch a stálou teplotu. Proto je kromě snížení vlhkosti důležitým prostředkem v boji proti dřevokazným houbám větrání.
Pokud se i tak houby objeví, je třeba je definovat a podle druhu zvolit účinnou nápravu.
Nejobávanější dřevokaznou houbou je dřevomorka domácí, která vždy vyžaduje rozsáhlou a komplexní sanaci. U jiných druhů taková razance zásahu není nutná. Obvykle postačí vysušení dřeva a jeho okolí, mechanické odstranění hniloby a důkladná chemická ochrana. Předcházet tomu samozřejmě musí odstranění prvotní stavební poruchy, která způsobila zatékání a vytvořila podmínky pro napadení. Bez vlhkosti totiž není houba.
Všeobecné platí, že se odstraňuje všechno shnilé dřevo nejméně 50 cm od posledního „hnědéhoׅ“ kousku (hnědá hniloba, dobře patrná v příčném řezu). V případě dřevomorky je bezpodmínečně nutné najít primární ohnisko a likvidovat nejen tento zdroj, ale i všechna vlákna prorůstající zdivem.
Impregnaci řeziva ochrannými prostředky proti houbám v domácích podmínkách provedete nátěrem. Jenže tímto způsobem ochranná látka (fungicid) pronikne pouze do povrchové vrstvy, zvlášť patrné je to u smrku. Proto všechno nosné řezivo, které už po zabudování nebudete mít šanci kontrolovat, nechejte impregnovat dokonaleji, např. tlakově nebo máčením.
Snížit jakost dřeva nebo jej úplně zničit může i hmyz. Dřevokazi a pilořitky škodí na povrchu (do hloubky 5 až 50 mm), hlubší poškození jde obvykle na vrub tesaříka krovového. Problém spočívá v tom, že dřevokazný hmyz často působí skrytě a laik těžko hledá místa poškození. Když se vám je podaří najít (podle výletových otvorů nebo požerků), tak ještě musíte rozhodnout, zda hmyz ještě v prvku je nebo už jej opustil.
Tesařík klade vajíčka do řeziva z jehličnanů, kde larva vyžírá oválné chodby. Přitom vydává vrzavý zvuk, podle kterého tesaříka rozpoznáte. Vývoj brouka končí, když odletí. Do výletových otvorů můžete aplikovat insekticid. Chodbičkou se dostane do hlubších vrstev, kde mohou být další larvy. Otvor utěsněte. Jinak je ochrana před tesaříkem mimořádně složitá, protože většina insekticidů je pro člověka zdravotně závadná a tradiční prostředky jsou málo účinné. Z tohoto pohledu je nesmírně důležitá prevence v podobě impregnace.
Biologické prostředky – patří sem např. dřevní ocet, olej z citrusových slupek nebo včelí vosk. Mají sice ochranný efekt, ale na úplné zabránění napadení dřeva škůdci nestačí.
Kácení v zimě – řezivo má méně buněčných šťáv, takže schne rychleji než dřevo natěžené v létě. Při nižších zimních teplotách je i nižší riziko napadení natěženého materiálu škůdci. Proto je dřevo pokácené v zimě odolnější.
Louhování ve vodě – ve vodě se z povrchu dřeva vyluhují některé složky, takže např. u borovice se sníží náchylnost k modrání nebo smrku k plesnivění. Pro dostatečnou ochranu proti dřevokazným houbám a hmyzu to však nestačí.
Sušení – pro odolnost proti napadení houbami je rozhodující vlhkost dřeva pod 20 %, ale způsob sušení (průmyslové nebo tradiční na vzduchu) nemá žádný vliv. Rozdíl je jen v tom, že při umělém sušení za vyšších teplot je usmrcený hmyz. Do budoucna ale umělé vysušení před napadením hmyzem nechrání.
Dřevo nejenže napadají škůdci, ale jako organický materiál také přirozeně stárne. Je to způsobeno tepelnou degradací, hydrolýzou a oxidací, které urychlují UV záření. Stárnutí se projevuje úbytkem hmotnosti a změnou jeho fyzikálních vlastností.
Nejvíce je ale změna patrná na barvě v důsledku fotooxidace. V suchém prostředí povrch dřeva hnědne, ve vlhkém šedne. Při vystavení atmosférickým podmínkám bez jakékoliv ochrany se rychleji rozkládá jarní dřevo, povrch přestává být hladký a letokruhy vystupují. Původní vzhled je možné v takovém případě obnovit pouze mechanicky (broušením, hoblováním). Předejít tomu však můžete použitím UV odolných laků.
Zdroj: Jaroslav Žák, Ladislav Reinprecht: Ochrana dřeva ve stavbě
Dřevo je pevné a tesaři pro něj navíc vymysleli důmyslné spoje a konstrukce krovů. Díky tomu překlene i velké rozpony. Přesto dnes u staticky méně náročných konstrukcí vítězí moderní vazníky.
Rozhledna Královec se tyčí na stejnojmenném vrcholu nad Valašskými Klobouky. Nabízí nádherné výhledy na Bílé Karpaty, Vizovické vrchy a Javorníky. Stavba dřevěné konstrukce ale nebyla bez komplikací.
