Dostupné bydlení jako iluze? Jaké jsou možnosti, když nelze spoléhat na státní podporu

Bydlení v České republice patří k nejdražším v Evropě a ceny bytů, domů, ale i nájmů dále stoupají. Na nákup průměrného bytu je u nás potřeba 15 ročních platů, na byt v Praze i 19. Nejhůře dostupné je bydlení pro mladé lidi, rodiny s dětmi a seniory.

Bývalo líp. Vážně?

Někdo si možná pomyslí, kam ten svět spěje. Tohle dřív nebývalo – za minulého režimu byly družstevní a státní byty a vše bylo levné! Ano, byty drahé nebyly, ale byl jich extrémní nedostatek. Lidé často žili v malých bytech natěsnaní v několika generacích a roky čekali na přidělení bytu, byli-li dostatečně „způsobilí“ a s dobrým původem, aby vůbec v něco takového mohli doufat. O těch, kteří si léty dřiny poctivě vydělali na vlastní nemovitosti, a pak o ně „pro vyšší dobro“ přišli, raději nemluvě.

Vracet se do minulosti by tedy určitě nebylo ku prospěchu. Ani současný scénář však není ideální – dnes je u nás míst k bydlení dostatek, ale problém je cena. Nechat volně působit neviditelnou ruku trhu a čekat, až se ceny sníží na nějakou únosnou míru, není úplně reálné. Bydlení je základní potřeba, kterou nemůžeme odložit na neurčito a čekat, až budou podmínky příznivější. A zejména ohrožené skupiny obyvatelstva potřebují podporu, aby mohly bydlet důstojně.

Podpora sociálního bydlení

Česká republika dosud neměla zákon o sociálním bydlení, a tak u nás zatím fungují jen dílčí programy a projekty. Od příštího roku by už však mohlo přijít i systémové řešení – měl by totiž začít platit letos schválený zákon o podpoře bydlení č. 175/2025 Sb., který by měl pomáhat lidem v bytové nouzi. Jenže žádat na jeho základě o podpůrná opatření půjde až někdy od poloviny roku 2026.

Co už funguje nyní, jen například výstavba nájemních bytů podporovaná z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj. Poptávka však výrazně převyšuje nabídku, a tak se čekací lhůty na sociální byty s dostupnějším nájemným pohybují i v řádu let.

Žadatelé nemohou vlastnit nemovitost určenou k bydlení a čistý měsíční příjem domácnosti nesmí překročit určitou hranici. V případě jednotlivce jde o 0,76násobek průměrné mzdy za loňský rok, což je v současnosti 35 000 Kč. Podle odhadů ministerstva sem mohou spadat až dva miliony lidí, což je skutečně vysoké číslo.

Dotační program Dostupné bydlení

Další je výstavba financovaná obcemi nebo neziskovými organizacemi. Tu podpořil i vládní program Dostupné bydlení, poprvé spuštěný v roce 2021. Jeho cílem bylo vytvořit síť nájemních bytů s regulovaným nájemným, určených pro nízkopříjmové domácnosti a sociálně ohrožené skupiny, jako jsou například senioři, mladé rodiny nebo rodiče samoživitelé, ale také pro veřejně prospěšné profese (zdravotníky, učitele, hasiče apod.).

Příjemci těchto dotací nebyly domácnosti, ale obce, „neziskovky“ nebo třeba církve, které mohly žádat podporu na výstavbu nebo rekonstrukci nájemních bytů. O dotace byl obrovský zájem – objem částek v žádostech čtyřnásobně překročil alokovanou částku, a tak byl program ke 30. 6. 2025 pozastaven. Nicméně s příslibem, že by se měl na podzim znovu otevřít. Jisté to však není.

Iniciativy komerčního sektoru

Do těchto „bohulibých“ aktivit se začaly zapojovat i firmy. Například Česká spořitelna prostřednictvím své dceřiné společnosti Dostupné bydlení České spořitelny financuje v Praze výstavbu přibližně 700 bytů, které mají mít dostupnější nájemné. Cílí především na veřejně prospěšné profese, nicméně splnit podmínky pro žadatele není tak úplně jednoduché. A kapacita je pochopitelně omezená.

Dalším zajímavým, ale zároveň velmi kontroverzním projektem, je Top Tower developerské společnosti Trigema, která by se měla stát nejvyšší budovou v ČR. Stavba o výšce 135 metrů by měla v následujících letech vyrůst v pražských Stodůlkách a měla by, mimo jiného, obsahovat zhruba 250 nájemních bytů.

Alespoň teoreticky má také jít o byty „sociální“, v nichž by nájemné mělo být dostupnější. Jaká bude realita, je však otázka. Navíc se zde počítá s tím, že by to měla být vlastně forma komunitního bydlení: byty mají být malometrážní, zato s velkými sdílenými prostory (společné kuchyně a obytné zóny), které by měly podporovat setkávání nájemníků. To je však koncept, který určitě není vhodný pro každého – navíc v lokalitě, kde žije mnoho cizinců.

Dokážou si odlišné kultury vyjít vstříc v každodenním životě? Nebude to nakonec bydlení s „vysokohorskou přirážkou“? Nezůstanou byty prázdné? Uvidíme. Třeba se experiment přeci jen vydaří a nepůjde ke dnu, jako symbolický vrak lodi, který má být součástí monumentální budovy.

Dostupného bydlení bez podpory

I když se koncept sociálního bydlení u nás rozvíjí a přispěje k němu i nový zákon o podpoře bydlení, nemůžeme očekávat, že nám všem stát zajistí levné byty. Oproti dřívějšímu „přerozdělování“ musí být současný systém daleko víc postavený na individuální odpovědnosti.

Ohrožené skupiny by určitě měly být podporované, ale každý, kdo má jen trochu možnost, by měl hledat způsoby, jak na vlastní bydlení dosáhnout, byť to není jednoduché.

Určitě se vyplatí snažit se být finančně gramotný, a hledat cesty, jak bezpečně zhodnocovat vlastní úspory, aby vám je „neujídala“ inflace, vy nepřišli i o to málo, co by se vám jinak podařilo našetřit nebo investovat.

Jaké máte možnosti?

• Pokud máte relativní „jistotu“ stabilních příjmů a podaří se vám splnit vstupní podmínky, zvažte pořízení nemovitosti na hypotéku. Měsíční splátky se pohybují v podobné výši jako nájemné, ale budete alespoň investovat do vlastního. To pak nejvíc oceníte ve stáří, kdy může být s důchodem téměř nemožné dosáhnout na běžný nájem.
• Možná by se vám vyplatilo bydlení mimo velká města, kde jsou ceny nemovitostí i nájmů znatelně nižší. Samozřejmě je však potřeba propočítat si, na kolik by vyšlo dojíždění, aby ve výsledku nebyly vaše náklady po přestěhování ještě vyšší. Je to však dobrá volba přinejmenším pro ty, kdo mají flexibilní profesi, která jim umožňuje alespoň částečně pracovat na dálku.
• Využijte dotaci na zrekonstruování starší nemovitosti z programu Oprav dům po babičce. Čerpat tak můžete až milion korun, a to i v případě, že stávající dům zbouráte a postavíte na jeho místě nový (pokud dosáhne energetické třídy min. B). Když dokážete alespoň část prací zajistit svépomocí, může se v kombinaci s dotací jednat o finančně dostupné řešení, ale samozřejmě bude vyžadovat velké úsilí a spoustu vašeho času.
• Tiny house – malý modulární (kontejnerový) domek, dřevostavba nebo mobilheim se může vejít do 350 000 až 1,5 milionu korun. Mobilní domky na homologovaném podvozku do určitých rozměrů nepotřebují stavební povolení a mohou stát kdekoliv, kde se smí parkovat. Za určitých podmínek se může vyplatit i pronájem pozemku, na němž bude domek stát.
• Alternativy, jako například sdílené bydlení (co-living), mohou být také řešením, ale jen pro ty, kteří jsou nekonfliktní, přizpůsobiví a nevadí jim absence plného soukromí.

Budoucnost máme ve svých rukou

Stěžovat si na drahé bydlení nám nijak nepomůže. Osobní odpovědnost je základ – pro většinovou populaci možnosti existují, byť to může znamenat, že se budete muset třeba přestěhovat nebo i změnit profesi, přiložit ruku k dílu při výstavbě či rekonstrukci, uskromnit se nebo přistoupit na alternativní bydlení. A pro ohrožené skupiny by mělo existovat dostupné bydlení s podporou státu.

Snad se s novou legislativou bude tato otázka řešit systémověji, aby mohli důstojně bydlet i ti, kteří se nemohou spolehnout na podporu rodiny, když jsou na startovní čáře nebo cílové rovince své životní cesty.

Zdroje:
AVCR.cz
Dostupnebydlenics.cz
Info.cz
MMR.gov.cz
SFPI.cz
Trigema.cz