Nepředstavujte si žádnou zemljanku, je to běžné vesnické stavení, nejčastěji se sedlovou střechou. Je ale postavené z cihel z nepálené hlíny, nazývaných jako vepřovice či také kotovice. Cihly se vyráběly ručně jednoduchou technologií, kdy do dřevěné formy nadusali hlínu a nechali ji na slunci vyschnout. Poté ji z formy vyklopili a bylo hotovo. Tento kdysi zcela běžný způsob stavění vytlačila až koncem 19. století velkovýroba pálených cihel.
Na rozdíl od dnešních pálených cihel je nepřítelem domů z hlíny voda, která je schopná stavební materiál rozpustit. Základním ochranným prvkem všech domů z hlíny je proto sucho. Pokud jde o ostatní opravy, tak i při nich musíte postupovat jinak než u tradičních staveb.
Hlína je citlivá na vodu, rozmáčením měkne a ztrácí schopnost být nosným prvkem. Ve vlhkém stavu ji ohrožuje i mráz, je-li však suchá, tak jí mínusové teploty nijak nevadí. Její pevnost v tlaku je ale menší než u klasických cihel, proto musíte případnou nástavbu přízemního domu řádně rozvážit.
Zato schopnost tepelně izolovat je u vyschlého hliněného zdiva zhruba stejná jako u zdiva z pálených cihel. Pokud do hlíny při výrobě cihel přidali i stébla (sláma, pazdeří), pak má takové zdivo tepelně izolační schopnosti dokonce lepší. Totéž platí i pro zvukový útlum, který je lepší u konstrukcí z nepálené hlíny než u konstrukcí z pálených cihel.
Dalším benefitem hlíny je, že dobře konzervuje dřevo. Pokud je do ní zabudované bez přístupu vzduchu (např. zhlaví trámů), tak nebude tolik trpět hnilobou jako v případě klasických cihel. Není ani třeba se bát ohně, protože hlína je ohnivzdorná.
Domy z hlíny je možné ve většině případů efektivně opravit, ale neplatí to vždy. Rozhodující je pevnost hliněného zdiva ve stěně. Tři nejběžnější stavy zdiva jsou:
Voda na hliněné konstrukce působí v různých formách. Vzlínání zespod se projevuje ve formě zemní vlhkosti nebo všude tam, kde se dešťové srážky mohou dostat do stěny. Částečnou ochranou hliněného zdiva je omítka, kterou při jejím poškození snadno nahradíte.
Platí lidové rčení, že hliněná stavba potřebuje dobré boty a dobrý klobouk. Tedy dobré základy a funkční střechu.
Pro kvalitní zhodnocení stavu domu je vždy dobré přizvat odborníka, který umí poruchy poznat již v samých počátcích, určit jejich příčiny a navrhnout vhodný způsob opravy. Snaha o úsporu nákladů na průzkum bývá u hliněných domů tou nejdražší cestou.
Vlhkost ve spodní části neizolovaných stěn musíte odstranit, protože snižuje pevnost zdiva. Řešením je snížit vlhkost v okolí zdi (např. zvenčí drenážemi) a umožnit zdivu, aby vyschlo. Do budoucna zamezte opakování situace a opětovnému vnikání vody, např. dobrou údržbou střechy. Kontrolujte okapové žlaby a dešťovou vodu svádějte do kanalizace nebo alespoň co nejdále od domu. Pokud ji zachytáváte, tak nezapomeňte na spádování terénu s nádrží, vždy směrem od budovy, aby se při přetečení nedostala voda do základů.
Naprosto nevhodným řešením je neprodyšné uzavření stěny obkladem nebo asfaltovým nátěrem. Obezřetní byste měli být i tam, kde mělo zdivo zvýšenou vlhkost po celou dobu své životnosti. Při razantním vysoušení se může hlína smrštit natolik, že v cihlách vzniknou trhliny. To, zda k popisované situaci dojde, přitom záleží na rychlosti vysoušení, stupni vlhkosti a smrštitelnosti konkrétního hliněného střepu.
Drenáž je rozhodně dobrý způsob, jak odvést vodu z podloží jinam, kde nebude škodit. Jenže bývá provázená řadou chyb:
Dešťová voda se částečně vsakuje a teče pod terénem v propustné zemní vrstvě, částečně stéká po svahu povrchově. Proto je vhodné pro ochranu spodní stavby kombinovat drenáž s řízeným povrchovým odtokem.
Odstranění vzlínající zemní vlhkosti řešíme oddělením stěny od zdroje vlhkosti některou z běžných technik, např. vložením hydroizolace. Použít lze i injektáž zdiva. Při vkládání jakékoli horizontální izolace je důležité dodržet zásadu, že pod ní nesmí zůstat hliněný materiál stěny.
Má-li dům základy (některé se stavěly jen na udusaném podloží) pak je možné použít ještě i jinou metodu – štěrkový obsyp základů. Používá se tříděný štěrk (60 – 90 mm), který se od okolní zeminy oddělí geotextilií. Je-li v místě podzemní voda, pak na dno výkopu před uložením štěrkopísku položte drenáž. Aby do štěrku nevnikla dešťová voda, olemuje obsyp obrubníkem vyvedeným nad úroveň terénu a terén za obrubníky se mírně vyspáduje směrem od domu. Variantou tohoto řešení je vložení nopové fólie, obrácené výstupky směrem k základu. Je ovšem méně účinné než štěrkový obsyp.
Stěny vystavené klimatickým vlivům chraňte omítkami, nejlépe vápennými. Významně pomáhá i delší přesah střechy.
Drobné trhliny ve stěnách opravte vyplněním hliněnou maltou, z větších trhlin odstraňte úlomky a místo přezděte. Nezapomeňte ale, že pokud neodstraníte příčinu vzniku trhlin, vytvoří se pravděpodobně velmi brzy trhlina nová. Příčinou může být třeba vyšší lokální zatížení v daném místě, v tom případě do zdi osaďte dřevěné fošny pro roznesení zatížení. Do hliněného zdiva nikdy nepoužívejte ocelové profily! Ideální je dubové dřevo, v případě překladů můžete využít i beton.
Staré hliněné domy dnes slouží převážně k rekreaci, ale i tak od nich chceme, aby splňovaly současné standardy bydlení. Proto je dobrá zpráva, že zateplení jim nevadí. Ale pozor, difúzní odpor jednotlivých materiálů v souvrství stěny musí klesat směrem od vnitřního k vnějšímu povrchu stěny. To platí vždy, u hliněných domů dvojnásob. Hliněné stěny starých budov jsou vesměs nosné, difúzně otevřené. Nově připevněná izolace z vnější strany nesmí zhoršit tyto difúzní vlastnosti.
Proto je vhodné použít zateplení deskami z minerální vlny nebo z přírodních materiálů. Finální povrch pak má zajistit dobré větrání, ideální je obklad s větranou mezerou.
Základní vlastností veškerých hliněných materiálů je rychlé přijímání vlhkosti a její opětné vydávání. Díky tomu je hlína pro stavby výhodná. Pomáhá udržovat relativně stálou vlhkost vnitřního prostředí, což je pro naše zdraví přínosné. Bohužel má tato vlastnost i svou negativní stránku, a tou jsou představené poruchy způsobované vlhkostí.
Celkově lze ale říct, že hlína je svými vlastnostmi srovnatelná se standardními materiály. V některých parametrech je dokonce převyšuje. Kromě už zmíněné přirozené regulace vlhkosti v objektu, to jsou pocit tepelné pohody a akumulační vlastnosti. Ta stojí za tím, že u hliněných domů odpadá letní starost s přehříváním. Akumulační schopnost masivních stěn z nepálené hlíny zabezpečí v místnosti dobrou tepelnou pohodu. Postačí jen zastínit okna.
Pokud svému domu z hlíny věnujete náležitou péči, bude jeho životnost dlouhá. A vy si budete moci dlouho užívat zdravé bydlení.
Zdroj: Časté případy poruch hliněného zdiva a možnosti sanace (autor: Ivana Žabičková)
Stavět dům, rekonstruovat chalupu nebo jen upravit byt – to vše dnes můžeme dělat tak, aby to bylo šetrné nejen k našemu rozpočtu, ale i k životnímu prostředí – díky ekologickým stavebním materiálům.
V dnešní době, kdy se stále více zaměřujeme na udržitelnost a efektivní využívání energií, je úsporná rekonstrukce domova nejen rozumnou volbou, ale hlavně investicí do budoucnosti. Renovace přináší n...
