Divočina na střeše je vysoká pokrývačská

Stavebním materiálem jsou speciální kameny, které se štípou jen pro tento druh krytí. Jejich minimální tloušťka do horských oblastí by neměla být menší než 10 mm, aby při zatížení sněhem krytina nepraskala. Kameny se na stavbu dodávají neopracované a doupravují se až na stavbě.
V průměru se počítá, že jeden koš nahrubo nasekané břidlice má objem 15 m2. Je ale dobré počítat s rezervou a mít k dispozici břidlici pro větší plochu než tu, která se bude pokrývat. Břidlice pro divoké krytí totiž není zboží, které má kdekdo na skladě. A potom, tato technologie má vysoký odpad i přesto, že se snažíte vybírat kameny tak, aby do sebe zapadaly a opracovávaly se jen minimálně.

Práce začínají tříděním

K tomu, aby se předešlo vytvoření rytmu kladení, slouží rozložení kamenů podle tzv. braků předem na zemi. Na střechu se pak dopravuje materiál střídavě z různých hromádek. Jen výjimečně se kameny vybírají podle tvaru, protože tvar je až posledním kritériem. Tvarově i co do rovinnosti nepravidelné kusy se pak kombinují při pokládce.
Kameny se kladou tenčí stranou do střechy, protože směrem ven jsou více zatížené. Navíc takto také lépe dosedají. Aby na sebe kameny pasovaly, neměly by se jejich tloušťky lišit víc než o 5 mm. Obrací se rub a líc, případně se kameny přisekávají na speciálním stroji.
Pro vytvoření odpovídajícího vzhledu je také důležité použít správný poměr malých a velkých kamenů. Ten se odvíjí od velikosti pokrývané plochy. U velké střechy převažují velké kameny. V případě malých ploch musí být vybrána nižší šarže kamene, s velkou šarží by se nedala udělat kombinace. Střední šarže logicky dojde uplatnění na středních plochách, ale využívá se i pro různé kombinace a prolínání.

Pokládka „hala bala“ jako podmínka

Vždy je nutno striktně dodržovat kritéria překladu kamenů a vizuální podoby. U velké střechy se musejí řemeslníci střídat, aby v ploše nebyl znát jednotný rukopis. Zažité stereotypy (např. postup zprava a přikládání levých kamenů), je potřeba odstranit výměnou řemeslníků.
Občas je taky dobré dát v ploše větší kámen, který rozbije pravidelnost divokého krytí. Ale nesmí přitom vzniknout tzv. hnízdo, tedy epicentrum malých kamenů nebo shluk velkých kamenů. V ploše zkrátka nesmí být místo, které upoutá zrak. Nepravidelnost musí být takříkajíc pravidelná.
Stejné zásady jako v ploše platí i u vykrývaného úžlabí. Dodrženo přitom musí být minimální překrytí o 1/3 kamenů. Víc než kde jinde zde platí, že prvotní je funkčnost a až potom estetika.
K připevnění břidlice se používají hřebíky délky 50 a 60 mm, pro jednu šablonu více než dva. Řemeslník musí díru pro hřebík připravit přesně, aby neomezil použití dalšího kamene nad ní.

Nahoru, dolů a tak pořád dokola

Aby řemeslník dodržel všechny zmíněné požadavky, musí na střeše pracovat s jen omezeným množstvím kamenů. Položí z nich malý díl střechy a cestou pro další materiál si ze zdola zkontroluje, jak střecha vypadá. Podle toho si nakládá další kameny takové, které bude potřebovat. U divokého krytí takto musí řemeslník stále kontrolovat sám sebe.
Výsledek pak stojí za to, zejména je-li střecha ve správném prostředí. Divoké krytí se rozhodně nehodí do města, i když s moderními stavbami si rozumí dobře. Optimálním umístěním jsou hory a příroda, kde všechno směřuje k rustikálnímu pojetí kamene.