Designový dům s plochou střechou: chyby pod pěkným zevnějškem

Stavba se nachází v nadmořské výšce zhruba 500 metrů n. m., zatížení sněhem má v této oblasti hodnotu 1,5 kN/m², a protože jde o II. větrnou oblast, tak základní rychlost větru činí 25 m/s. Pozvaný znalec měl za úkol zjistit, jestli je střecha na novostavbě v těchto podmínkách funkční. Pokud ne, tak měl navrhnout nápravu.

Všechny střechy na domě jsou ploché, jednoplášťové a nejsou určené k pocházení. Jako hlavní hydroizolace je použitá PVC-P fólie tl. 1,5 mm s nosnou polyesterovou vložkou, která je určená k mechanickému kotvení.

Základní pravidlo – voda ze střechy pryč

Všechny tři střešní plochy jsou odvodněné vyspádováním ke střešním chrličům v atice, odkud je voda vedená svislými dešťovými svody na fasádě objektu do kanalizace. Jenže na fólii na střeše „A“ byly zřetelné fleky, které signalizovaly, že na střeše po dešti stála voda. Po vyschnutí po kalužích zůstaly nevzhledné mapy. To signalizuje jednak špatné spádování střešní plochy, a také upozorňuje na fakt, že na střechách chybí nouzové odvodnění.

V případě ucpání chrličů hrozí přetížení stropní konstrukce stojící vodou. Hrozbou jsou i samotné kaluže, jejichž stopy našel znalec při průzkumu. I když objem vody v nich není takový, aby ohrozil statickou stabilitu střechy, stačí působit na povlakovou hydroizolaci mírným hydrostatickým tlakem, čímž se postarají o její rychlejší degradaci, a tedy i zvýšení rizika zatečení. Ve stojící vodě se navíc usazují nečistoty, které jsou z dlouhodobého hlediska zdrojem mikroorganismů, působících negativně na životnost fólie.

Co ještě bylo zřejmé na první pohled

Otřepené kraje fólie dokazovaly, že ji izolatéři místo řezání dělili trháním. Asi to bylo rychlejší. Jenže tento způsob dělení výrobci zakazují, protože způsobuje delaminaci výztužné vložky od hmoty hydroizolační fólie. Důsledkem je pak znehodnocení nebo dokonce úplná ztráta mechanických a hydroizolačních vlastností fólie.

V pořádku nebylo ani ukončení fólie na svislých konstrukcích. Je vytažená nahoru a uzavřená poplastovaným profilem se zatmelením a zatřením fasádní omítkou. Jenže takové řešení představuje riziko, protože zatmelení a fasádní omítka postupně zdegradují a dojde k zatékání.

Co odhalil podrobnější průzkum

Provedená sonda objevila dřevoštěpkovou OSB desku pod fólií na horní hraně atiky. Takové řešení není vhodné, protože jakákoliv vlhkost způsobí nabobtnání OSB desky a její následný rozklad. Navíc mezi fólií a OSB deskou není žádná separační vrstva, takže fólie bude rychleji degradovat působením chemicky agresivních lepidel v OSB desce.

Dále znalec zjistil, že na spojích ukončovacího oplechování atik jsou záplaty z PVC-P fólie s výztužnou vložkou. Kvůli tomu hrozí protržení záplat a vniknutí vody do střešního pláště, potažmo i do interiéru. Správné řešení je použít PVC-P fólii bez výztužné vložky a řádně ji odseparovat od podkladu.

V některých místech má atika výšku větší než půl metru, a tam by měla být mechanicky kotvená. Kotvení však chybí, takže může docházet ke zvlnění fólie. Nedostatečné je i spádování atik směrem dovnitř, takže na nich může stát voda.

Pozor nejen na vodu, ale i na zkondenzovanou vlhkost

Jako parotěsná vrstva jsou ve střešní skladbě použité asfaltové pásy, položené na železobetonových panelech. V místech dveří pro vstup na terasy však chybí jejich vzduchotěsné napojení na konstrukci! Pásy jsou pouze zatažené směrem do interiéru a jsou na nich osazené tepelněizolační bloky a rámy terasových dveří. Před tepelněizolačními bloky jsou navíc uložené plynosilikátové tvárnice, které tvoří práh (schod) – a současně i výrazný tepelný most! Tím vzniká riziko kondenzace vodních par na vnitřním povrchu nosných konstrukcí s následnou tvorbou povrchových plísní.

Na rozdíl od ostatních, chybí atikám na střeše „C“ ukončovací železobetonový věnec. Podle projektu měl být všude, a to v tloušťce 250 mm. Absence věnce má zásadní vliv na celkovou tuhost konstrukce. Navíc kvůli tomu zhotovitel střechy v místech bez věnce nevytáhl až nahoru parotěsnicí asfaltové pásy.

Zkoušky provedené pomocí nářadí a přístrojů

Znalec provedl kontrolu zkušební jehlou (háčkem), která odhalila netěsnosti ve spojích povlakové hydroizolace střešního pláště rodinného domu, a to zejména na atikách. Důkladná prověrka zahrnovala i impedanční zkoušku, která v některých místech odhalila lokální zvýšenou vlhkost.

Proces kontroly dál pokračoval jiskrovou zkouškou, při které byly zjištěné tři netěsnosti ve spojích fólie na střechách „A“ a „B“. Další netěsnosti odhalila dýmová zkouška, a to zejména v místech terasových dveří na střechách „A“ a „C“, u komínu a kabelového prostupu na střeše „B“.

Poslední prověrkou bylo měření vlhkosti v tepelné izolaci z expandovaného polystyrenu pomocí vlhkoměru. Podle místa se naměřená hodnota pohybovala od 7,2 % po více než 21,0 % (limit měřicího přístroje). Dle ČSN 73 0540-3 má být při zabudování maximální vlhkost expandovaného polystyrenu (EPS) 5,4 %. Vlhkost tepelné izolace je tedy zvýšená.

K dobru šlo zhotoviteli střechy přičíst, že kontrola pevnosti svarů fólie vyšla bezchybně.

Další slovo dostal tepelný technik

Střešní skladby všech tří střech posoudil také odborník na tepelnou techniku. Podle  ČSN 73 0540 vyhověla střecha „B“, v dalších dvou výpočet prokázal hromadění zkondenzované vodní páry, která se během roku nevypaří. Kvůli tomu bude ve střechách docházet k postupnému navyšování vlhkosti tepelného izolantu, takže ztratí své tepelněizolační schopnosti. Dalším důsledkem kondenzace je poškození navazujících stavebních materiálů a konstrukcí.

Situaci ještě zhoršuje nevzduchotěsné napojení parotěsnicích asfaltových pásů v kritických detailech. Vzniká výrazné riziko dalšího průniku vodních par do souvrství střešního pláště, kde mohou následně kondenzovat.

Co po průzkumu řekl znalec investorovi

Byť střecha na první pohled vypadá výborně a podstatná část je i dobře zhotovená, tak několik detailů realizační firmě uniklo. A o fungující střeše rozhodují především detaily. Znalec zde odhalil významné vady, které porušují pravidla, doporučení, příkazy, zákazy, vyhlášky a technické normy. Proto konstatoval, že střešní plášť rodinného domu se nenachází ve funkčním stavu.

Vady doporučuje řešit, aby se předešlo vážnému poškození střešních konstrukcí a interiéru domu. Hlavní nebezpečí spatřuje v přetrvávající vlhkosti a kondenzaci, které mohou vést k trvalému poškození materiálů a ohrožení bezpečnosti obyvatel.

Zdroj: Roman Kučera, soudní znalec se specializací na střešní pláště, člen Cechu KPT ČR