Pandemie a doba distanční výuky mnohé z nás poučila. Možná jste tehdy zjistili, že váš „dětský pokoj pro školáka“ vlastně žádný školní pokoj není. Stůl byl malý, židle obyčejná kuchyňská a zásuvky plné lega místo učebnic. A než jste se nadáli, z předškoláka je malý školák, který se už rok hrbí nad sešity u jídelního stolu. Stejně tak možná malý fotbalista, kterému jste před pár lety pořizovali postel s motivem autíčka, dnes spí s nohama venku a začíná být spíš adeptem na basketbal. Je načase zastavit se, rozhlédnout po pokoji a zamyslet se, jestli obsahuje ergonomický dětský nábytek odpovídající věku vašich ratolestí.
Základem ergonomie je přizpůsobivost. Zatímco batole si vystačí s prostorem na hraní, školák potřebuje pracovní kout a student klidné zázemí. Dětský nábytek proto volte výškově (u postele délkově) nastavitelný – rostoucí stůl a židli lze snadno upravit podle aktuální výšky dítěte, takže vydrží řadu let. Stačí, že musíte každou chvíli kupovat nové oblečení nebo větší matraci do postele. Díky rostoucímu nábytku tedy i hodně ušetříte.
Pokud chcete potěšit malého Lvího krále, aspirujícího pirátského kapitána nebo malou princezičku, měli byste pokoj zařídit tak, aby bylo možné prostor pak snadno upravit, když začne být důležitější škola než dětské sny. Postel v podobě škuneru nebo nábytek, za který by se i baroko stydělo, patří do zahraničních pořadů o proměnách bydlení.
Dítě se lépe soustředí, když má jasně oddělené zóny. Učení patří k oknu, spánek do klidnější části pokoje, hraní tam, kde je prostor a světlo. I v malém pokoji lze tyto zóny vytvořit třeba barvou na stěně, kobercem nebo přemístitelnou policí. Nebojte se využít i paravány nebo závěsy a japonské stěny. Je to ideální řešení, pokud pokoj sdílí více dětí.
Pro malé děti jsou vhodné jemné pastelové tóny, které nechávají vyniknout hračkám. Čas od času (někteří rodiče ale tvrdí, že je to všude) se ve školkách vyskytne epidemie růžové, která je občas doprovázená i zvýšeným výskytem jednorožců a třpytek. Holčičky pak vyžadují tuto sladkou barvu úplně na všem, tedy i v pokojíčku. Dobře vybraný odstín růžové na stěnách naštěstí působí na psychiku dobře. Tak to vydržte a těšte se, že už při příštím malování bude možná změna. A volánky i kraječky na doplňcích se také časem okoukají.
Školáci snesou více kontrastů – modrá podporuje koncentraci, zelená uklidňuje, žlutá dodává energii. Ale pro mozky, v tomto věku nasávající informace jako houba, nejsou vhodné příliš křiklavé odstíny, ostré kontrasty a tvrdé geometrické vzory. Venku je takových rušivých prvků dost. V pokoji by měl mít mladý člověk klid a zázemí.
Student ocení neutrální odstíny s barevnými akcenty v doplňcích. Pokud je dítě tvořivé, můžete to také nechat částečně na něm. Ať si zdi a třeba textilní dekorace dotvoří po svém. V nejhorším případě si pokoj vymaluje na černo, ale tato fáze většinou trvá kratší dobu než „růžovka“. V temném pokoji dlouhodobě vydrží jen opravdu rozhárané duše.
Přirozené světlo by mělo dopadat zleva (u leváků zprava). A mělo by jej být co nejvíce, ale slunce zase nesmí vysloveně pražit do oken. Při výběru místnosti zvolte tu nejsvětlejší v bytě nebo domě. Ve vaší ložnici můžete mít klidně malé okno, ale chodíte tam jen spát. Dětský pokoj je zároveň i hernou a studovnou, a na to je potřeba vidět.
Na stole má být stolní lampička s nastavitelným ramenem a teplým, neoslňujícím světlem. Osvětlení na pracovní ploše by mělo mít min. 500 luxů. V pokoji kombinujte více světelných zdrojů – centrální svítidlo, lampičku na čtení i měkké doplňkové světlo, které zklidní večerní atmosféru.
Pokud by mohlo rušit světlo z okna, hlavně v noci, vybavte okna zatemňovacími závěsy nebo stíněním. Noční lampičky – ačkoliv mívají roztomilé tvary a jsou hezkým doplňkem – používejte jen v nejnutnějším případě, když se děti bojí tmy opravdu moc.
Správné sezení je zásadní pro zdravá záda po celý život. Výběru matrace věnujeme velkou pozornost, ale jak dospělí, tak děti často tráví na pracovní židli více času než v posteli. Dítě by mělo dosáhnout nohama na podlahu (nebo podnožku), mít lokty v pravém úhlu a záda podepřená opěrkou. Kvalitní židle by měla mít nastavitelnou výšku, hloubku i opěrku. Ideální je, když umožňuje i jemné houpání, které podporuje přirozený pohyb páteře.
„Klekací“ židle nebo sedací míče mohou být pro děti dobrým doplňkem, ale ne trvalým řešením. Pomáhají krátkodobě posílit zádové a břišní svaly a podporují aktivní sezení, ale při delším používání mohou být pro rostoucí záda únavné. Ideální je střídat je s klasickou ergonomickou židlí a využívat spíš na cvičení, kreslení nebo krátké úkoly, než na celodenní sezení u učení.
Dětem ve složitém období puberty jde práce do školy často z nějakého důvodu lépe na zemi nebo v posteli. Někdy může ke zdravější pozici motivovat „vytuněná“ herní židle. Většinou ale musíte spoléhat jen na účinek domluvy – a poukázání na své doživotní problémy se zády, které jste si přesně takto způsobili.
V dětském pokoji se často spí i učí, proto by měl mít kvalitní větrání a dostatek čerstvého vzduchu. Ideální teplota je kolem 20 °C, vlhkost 40–60 %. Pomůže čistička vzduchu nebo zvlhčovač. Naopak hlučné hračky, počítače či televize z místnosti spíše odstraňte nebo alespoň dbejte, aby bylo vše včas vypnuté.
Pokud by dětský spánek mohl rušit hluk z ulice nebo od sousedů, je vhodné jej odstínit. Oknům pomůže těžký závěs nebo bytelné venkovní stínění. Zdi se sousedním bytem, ale i s okolními místnostmi, lze účinně izolovat buď akustickým zdivem nebo protihlukovými deskami. Nepropustí hluk dovnitř, ale ani ven. Zvažte i protihlukovou izolaci podlahy, takže okolí nebude rušit ani hraní si na indiány.
Děti potřebují řád, ale také prostor pro fantazii. Ideální jsou nižší otevřené police a boxy, kam snadno dosáhnou a kde se naučí přirozeně udržovat pořádek. Pomohou i barevná nebo obrázková značení, aby bylo hned jasné, kam co patří. Hračky, pastelky, knihy i poklady z procházek tak mají své místo. Starší děti naopak ocení uzavíratelné skříňky a zásuvky, kde si mohou schovat osobní věci, deníky či dopisy – i to je součást zdravého vývoje a pocitu soukromí. Nezahlťte však pokoj nábytkem. Vzdušnost prostoru podporuje přehlednost i klid v hlavě.
Základní pravidla dětské ergonomie se zabývají také bezpečím. Nábytek by měl být stabilní, se zaoblenými rohy a ideálně připevněný ke zdi, aby nemohl spadnout. Koberec by měl být neklouzavý, světla dobře umístěná a elektrické zásuvky opatřené pojistkami. Předškolák by měl mít vše v dosahu – čím méně šplhání po židlích, tím méně boulí. U starších dětí se bezpečí posouvá spíše do oblasti prevence přetížení a únavy: neseď celý den u počítače, narovnej záda, protáhni se.
A občas i připomeňte, že mobil v posteli není ergonomický doplněk. Technika k dětem neodmyslitelně patří, ale chce to rozumné hranice. Monitor, tablet nebo notebook by měly být v úrovni očí, ideálně na podstavci nebo stojanu, aby se dítě nemuselo hrbit. Vzdálenost od očí kolem 50–70 cm uleví páteři i očním svalům. A každých 30 minut pohyb – zvednout se, protáhnout, podívat z okna. Pomáhá i pravidlo: obrazovka ano, ale jen na účelné věci – učení, tvorba, komunikace. Pro hry a videa platí jiná pravidla a jiný čas.
Ergonomie nespočívá jen v milimetrech a úhlech. Dětský pokoj má být především prostorem, kde se dítě cítí samo sebou. V pokoji s malým miminkem se můžete tak trochu vyřádit i vy. Například různé samolepky a tapety s dětskými nebo přírodními motivy vás budou určitě bavit a dají se po čase jednoduše odstranit. Staršímu dítěti dovolte vybrat barvy doplňků, pověsit si oblíbený plakát, vytvořit nástěnku s fotkami kamarádů či snů. I drobnosti jako lampička s motivem zvířete nebo polštář ve tvaru hvězdy dokážou vykouzlit radostnou atmosféru. Když se dítě v pokoji cítí dobře, bude se mu tam i lépe učit, tvořit a odpočívat – a to je vlastně ta nejkrásnější ergonomie ze všech.
Zdroje:
Dejte dětem pokoj! – Inspirativní průvodce k zařizování dětského pokojíčku, Andrea Vokřálová, Mladá fronta 2015
Kniha Little Big Rooms, Die Gestalten Verlag 2018
Plast z interiérů pomalu mizí. Čím ho nahrazujeme v kuchyni, koupelně či nábytku? Přehled materiálů a trendů ze zahraničí, které dávají smysl i v českém domově.
Když obrazovky ztichnou a světlo se zjemní, domov začne fungovat jinak. Digitální detox v interiéru není zákaz, ale pozvání ke klidnějšímu bydlení.
