Stavebnictví je obor, kde rozhodují zkušenosti, spolehlivost a schopnost řešit problémy v praxi. Právě na těchto principech staví svou činnost společnost FALK efekt s.r.o., plzeňská stavební firma, kt...
Jako první zde postavili rezidenci označovanou „První dům“. Zahrada pak byla během let svědkem řady jejích přeměn a stavebních přílepků k původní budově. Rodina se rozrůstala, měla větší nároky, takže dům několikrát upravovala. Žádná z úprav ale neměla nějakou zastřešující architektonickou vizi. Až nyní…
Majitelé se rozhodli dát domu Aubé nový život. Začali tím, že „Prvnímu domu“ vrátili jeho původní podobu. Současně jeho kapacitu rozšířili jednoduchou přístavbou s plochou střechou. Nová kapitola starého domu tak začíná obnovou venkovního vzhledu, kompletní proměnou interiéru a citlivým přidáním přístavby tak, aby se stavbě vrátila její původní autentičnost. Výsledek? Harmonický dialog mezi minulostí a přítomností.
Pro obnovu původního vzhledu bylo potřeba udělat několik razantních kroků. Stávající přístavbu, v minulosti připojenou k původní stavbě, odstranili, aby se obnovila čistota původní podoby. Také vyměnili dveře a okna za nová – s moderními parametry, ale se vzhledem původních otvorů. Vybourali dodatečně vsazená střešní okna a na střechu použili cedrové šindele, které tam kdysi bývaly.
Změny se nevyhnuly ani interiéru, jehož design teď zdůrazňuje prvky charakteristické pro dobu vzniku domu, do kterých ale nenápadně včleňuje současné elementy. Uvnitř je pohledový původní krov, který ale pro takovou expozici bylo nutné renovovat. Repasovat a lépe umístit majitelé nechali i krb, který se nyní stal srdcem obývacího prostoru. Vše ideálně doplňuje surový charakter obnovených kamenných zdí, které jsou autentickým materiálem z doby vzniku.
Pokud byla potřebná nějaká vylepšení stávajících prvků, tak architekt volil minimalistický přístup s omezeným počtem nových materiálů. Navíc každý z nich musel korespondovat s historickými prvky. Architektem, podepsaným pod tímto projektem, je studio YH2.

Členění interiéru zvolil architekt tak, aby vyhovovalo potřebám majitelů, ale přitom neztrácelo svou historickou podstatu. Vnitřní prostor, otevřený nově až do krovu, má dvojnásobnou výšku. Ve vzdušném otevřeném prostoru je umístěná kuchyně, jídelna a obývací pokoj.
Za kuchyní je diskrétně schované schodiště, kterým uživatel vystoupá do multifunkčního prostoru s pracovnou, knihovnou a hernou. Jednoduchému interiéru v patře dominuje přiznaná dřevěná konstrukce.
K „očištěnému“ původnímu domu přibyla přízemní stavba s plochou střechou, která navyšuje kapacitu stavby. Obě budovy spojuje prosklená chodba, která respektuje odlišnost architektur obou staveb i jejich nezávislost.
Díky prosklení chodba neruší a opticky se v prostoru „rozpouští“. Zrcadlení stromů zase způsobuje, že se stává součástí okolní přírody. Chodba vytváří průchod krajinou, během kterého se zmírní dopad různých prostředí na člověka. Atmosféry v obou budovách jsou totiž zcela odlišné.

Nová jednoduchá přístavba je diskrétně osazená mezi původní vzrostlé stromy, čímž se stává integrální součástí místa. K tomu ale bylo nutné přizpůsobit její objem tak, aby se sem vešla. Dům tak vlastně architekt tvaroval podle přírody.
Pro maximální splynutí stavby s okolím je zvenčí použit cedr natřený ebenovou barvou a černá jsou i dřevěná okna. Všechno chrání plochá střecha s povrchem z říčních oblázků. Použité přírodní materiály zajišťují bezproblémové začlenění přístavby do krajiny.
Respekt k přírodě se prolíná i do interiéru, kde převažují stejné materiály jako venku. Tato kontinuita materiálů posiluje tichou a intimní atmosféru přístavby. Společným architektonickým prvkem starého domu a nové přístavby je přiznaný krov a černě namořený prkenný strop.

Výrazným prvkem nové přístavby jsou okna. Rámují pohledy do zahrady a nabízejí i výhledy na starý dům. Přirozené světlo, které proniká skrz stromy, pak v interiéru vytváří hru světla a stínu, což prostor oživuje. Zahrada je tak nezbytným prvkem evoluce celého prostoru, ve kterém budovy tvoří soudržný celek. Jejich vztah není jen otázkou formy, ale skutečným závazkem zachovat ještě na mnoho let dědictví tohoto místa.

Díky nastolené vizi je možné tento projekt označit jako dialog mezi minulostí a přítomností, který přesahuje generace. Dům Aubé je místem setkávání a centrem společného života, který spojuje čtyři generace. Výsadní postavení zaujímá nejstarší rodný dům jako úložiště vzpomínek. Jejich psaní ale nekončí a jsou předávané nastupující generaci.
Zdroj: v2com
Foto: Maxime Brouillet