Jako ideální zdroje tepla se v současné době propagují především vysoce efektivní moderní technologie, jako jsou zejména tepelná čerpadla, kondenzační plynové kotle nebo samočinné kotle na dřevní pelety.
Jenže ty nemusí být vhodným řešením do nízkoenergetických, natož pasivních domů. Proč? Díky velmi nízkým tepelným ztrátám těchto objektů v naprosté většině i v kombinaci s řízeným větráním s rekuperací, budou náklady na vytápění nízké, ať budete topit prakticky čímkoliv.
Kvalitní pasivní dům vytápění téměř nepotřebuje. V podstatě „žije“ z tepelných zisků chodu domácnosti a slunečních paprsků, které interiér ohřívají přes skleněné plochy. Potřeba zatopit tak přijde jen zhruba 2–3× za sezónu.
Pořizovat si v takovém případě drahý zdroj s vysokou účinností proto nemusí dávat smysl – přinejmenším z ekonomického hlediska. Návratnost takové investice bude totiž příliš dlouhá; často i delší než životnost dané technologie.
Kromě pořizovacích a provozních nákladů, a tedy potažmo i délky návratnosti investice do nového zdroje tepla byste měli vzít v úvahu také:
S elektrickým vytápěním se dnes už moc nepočítá – kvůli vysoké ceně elektřiny obvykle vyjde velmi draho. Navíc se při napájení ze sítě nedá považovat za ekologické vytápění – při svém provozu sice neprodukuje emise, ale ty nejspíš vznikly při výrobě elektřiny, jejíž značný podíl dosud pochází ze spalování fosilních zdrojů.
Jenže u nízkoenergetických staveb je tato možnost stále ve hře, protože:
Na druhou stranu je to však řešení jen do novostaveb nebo tam, kde se smíříte s tím, že bude nutné kvůli instalaci topných kabelů „rozkopat“ podlahy. Zároveň neumožňuje jednoduchou výměnu za jiný zdroj tepla, pokud by se vám v budoucnu změnily priority.
Elektrokotel nabízí řadu výhod shodných s elektrickým podlahovým topením. Oproti němu ale potřebuje teplovodní otopnou soustavu – ať už radiátory, které v interiéru zaberou nějaké to místo, nebo velkoplošný systém v podlaze, stěnách či stropu.
To může být výhoda i nevýhoda: systém přeci jen potřebuje nějakou údržbu, dochází k určitým tepelným ztrátám při přenosu a kratší životnost než u topných kabelů (radiátory dle materiálu orientačně 25–40 let, podlahové trubky 50+ let).
Na druhou stranu se k teplovodní otopné soustavě dá do budoucna snadno připojit jiný typ zdroje (např. tepelné čerpadlo vzduch-voda, plynový kotel, kotel na tuhá paliva), aniž by byla nutná její výměna.
Poslední z trojice elektrického vytápění je výhodná především nízkými pořizovacími náklady a absolutně nenáročnou instalací, která nevyžaduje žádné zásahy do domu ani jakékoliv rozvody. Zapojíte do sítě a topíte. Umožňuje zónové vytápění podle vašich aktuálních potřeb a rychlý nástup tepla.
Na druhou stranu je to pořád tak trochu „provizorium“ – hodí se především pro lokální vytápění. K vyhřátí většího objektu byste jich tedy potřebovali velké množství. Jako doplněk do míst, která potřebujete rychle vytopit (typicky koupelna nebo nárazově obývané místnosti), ale mohou být velmi praktické.
Hodí se také tam, kde z nějakého důvodu nemůžete nebo nechcete instalovat otopnou soustavu. Nebo jako dočasné řešení, než se rozhodnete nebo našetříte na komplexnější způsob vytápění.
Obzvlášť infrapanely se musí skutečně precizně umisťovat – ve směru šíření tepla by neměly stát žádné překážky (nábytek, závěsy apod.) a ideálně ve vzdálenosti 2–3 m. Blíže je pocit tepla hodně intenzivní a naopak dále už účinnost rychle klesá. Mezi hlavní výhody infrapanelů naopak patří příjemné sálavé teplo, jehož šíření nezpůsobuje proudění vzduchu, takže nevíří prach ani jiné alergeny v interiéru.
Krbová kamna na dřevo nebo pelety mohou v nízkoenergetickém domě dobře fungovat jako hlavní nebo i doplňkový zdroj tepla.
Provozní náklady budou velmi nízké, získáte nezávislost na elektřině a navíc jde o ekologické vytápění, které využívá obnovitelný, lokální zdroj. Pokud máte navíc přísun vlastního dřeva, nebo vás bude třeba zásobovat soused, topíte téměř zadarmo.
Výhody jsou však vykoupené náročnějším provozem. Budete muset zajišťovat a skladovat palivo, řešit údržbu zdroje i spalinových cest včetně povinných revizí. Teplota se hůře reguluje a můžete se potýkat i s vyšší prašností v domácnosti.
Jak už jsme uvedli, u nejběžnějších tepelných čerpadel typu vzduch-voda bude návratnost v domech s velmi nízkou tepelnou ztrátou (cca pod 4 kW) dlouhá. Finančně se může vyplatit spíš levnější (ale také méně účinná a hlučnější) varianta vzduch-vzduch, nicméně ta se hodí spíš jen do menších a méně členitých prostor.
Pořízení účinnějšího tepelného čerpadla přesto může za určitých okolností i zde dávat smysl. Především když:
Právě poslední bod bývá často důvodem, proč lidé tepelné čerpadlo instalují. Dá se však nízkoenergetického standardu dosáhnout i bez něj? Určitě je to možné, je však nutné klást důraz na kvalitu stavby.
Při dobrém návrhu domu, kvalitním zateplení a účinném systému řízeného větrání může požadavky splnit i objekt s elektrickým vytápěním kombinovaným s fotovoltaikou nebo pasivními prvky domu.
Každá varianta má svá pro a proti a budete muset důkladně promyslet, která vám dává největší smysl. Základem by však měl být v každém případě dobře navržený a postavený dům. Bez toho bude vytápění vždy jen berličkou, která se snaží kompenzovat pokulhávající izolaci.
Stejně dobře může sloužit „prosté“ vytápění dřevem, elektrické topení nebo tepelné čerpadlo. Jen si uvědomte, co každé z nich obnáší – u některých větší pracnost, vyšší provozní nebo naopak pořizovací náklady.
Vidina návratnosti v tom hraje větší či menší roli, ale zároveň je dobré si uvědomit, že to vždy bude jen odhad. V delším časovém horizontu totiž nemáte šanci s jistotou určit, jak se budou vyvíjet ceny energií, dotační politika nebo třeba dostupnost některých paliv.
U nízkoenergetických a pasivních domů se proto vyplatí hledat rovnováhu mezi jednoduchostí, (odhadovanými) náklady a komfortem. Často platí, že čím méně tepla dům potřebuje, tím méně složité vytápění mu stačí. Priority investora však budou rozhodující.
Zdroje:
Passivehouse.com
SFZP.cz
Nabít si telefon tím, že si odskočíte na toaletu? Zní to jako sci-fi nebo výmysl, ale není! Výrobu elektřiny z moči už zdokonalují vědci na liberecké univerzitě.
S rostoucím počtem elektroaut přichází i nová výzva: potřeba recyklace baterií elektromobilů. Jak efektivní je dnes a jaká rizika může přinést, až bude potřebná ve velkém měřítku?
