Střešní okna jsou běžnou součástí rodinných domů i podkrovních bytů. Přinášejí do interiéru více denního světla, umožňují přísun čerstvého vzduchu a mohou výrazně zvýšit kvalitu bydlení. Mají ale i svá specifika, která někdy mohou život v podkroví naopak komplikovat.
Kvůli svému sklonu jsou více vystavena dešti, sněhu, prachu i slunečnímu záření. Teplý vzduch navíc přirozeně stoupá vzhůru, takže se právě u střešních oken častěji setkáváme s kondenzací vlhkosti.
Když k tomu připočteme i horší údržbu kvůli jejich umístění, je jasné, proč výrobci přicházejí s různými vylepšeními, která mají nevýhody střešních oken eliminovat.
Otázkou ale je, které z těchto technologií skutečně fungují – a které jsou spíš marketingovým lákadlem. Vyplatí se některá pořídit, nebo radši zůstat u klasiky?
Kvůli sklonu a poloze střešních oken na nich více ulpívají nečistoty. Tomu by měla alespoň částečně bránit speciální povrchová úprava, která reaguje na UV záření. To spustí chemickou reakci (fotokatalýzu), jenž rozkládá organické nečistoty (například pyl, prach, mastnotu nebo zbytky hmyzu) na menší částice.
To by ale samo o sobě nestačilo. Samočisticí skla mají navíc povrch s hydrofilním efektem (ten není, na rozdíl od klasických skel vodoodpudivý, ale naopak vodu přitahuje). Díky tomu se déšť při dopadu na okna nerozpadá na kapky, ale vytváří tenký film, který rovnoměrně stéká po skle a uvolněné rozložené nečistoty odplavuje.
Reálný přínos: Taková úprava skutečně může přinést méně viditelné šmouhy a usazeniny a snadnější údržbu. Nemůžete však očekávat, že okna budou plně samočisticí – bez občasného mytí se stejně neobejdete. A bez pravidelného deště bude efekt minimální.
Ke kondenzaci dochází ve chvíli, kdy se vlhký vzduch ochladí na povrchu skla. A právě na plochu střešních oken přirozeně stoupá teplý vzduch z interiéru. Srážení vlhkosti může pomoct zabránit kombinace úprav, které zlepší vlastnosti okenního skla.
Riziku kondenzace přirozeně brání okna s dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi. Pomohou tedy i „obyčejná“ trojskla. Ale můžete jít ještě dál: existují např. okna s tzv. nízkoemisní – low-E – úpravou, která mají na vnitřní straně tenkou kovovou vrstvu. Ta odráží teplo zpět do interiéru. Vnitřní povrch skla tak zůstává teplejší – a čím teplejší sklo, tím menší je riziko, že na něm začne vlhkost kondenzovat.
Některá okna k tomu mají i stejnou hydrofilní úpravu, kterou využívají také samočisticí skla. Tedy povrch, který zamezuje vlhkosti hromadit se do kapek. Místo toho se voda rozprostírá do souvislé tenké vrstvy, která je méně viditelná a rychleji se odpařuje.
Reálný přínos: Tato úprava pomáhá zvyšovat teplotu vnitřního povrchu skla a snižovat tepelné ztráty přes okno, zároveň podporuje rovnoměrné rozprostírání vlhkosti a její snazší odpařování. Neřeší však hlavní příčinu rosení – tedy vysokou vlhkost v interiéru a nedostatečné větrání.
Přehřívání podkroví je častý problém, protože střešní okna jsou vystavena přímému slunečnímu záření po velkou část dne. Výrobci proto nabízejí například reflexní skla se speciální vrstvou, která část slunečního záření odráží zpět. Tím se snižuje množství tepla, jenž proniká do interiéru, aniž by to výrazněji omezilo přísun přirozeného světla.
Další možností je tzv. selektivní zasklení, které má podobné účinky jako okna s reflexní úpravou, ale dosahuje toho trochu jiným způsobem. Filtruje, které části slunečního spektra projdou do interiéru, a které nikoliv. Umožňuje tak průchod světla, zatímco část jeho tepelné složky zůstane vně.
Reálný přínos: Takto upravená skla skutečně mohou částečně zmírňovat přehřívání podkroví. Daleko větší efekt má však vnější zastínění oken, které jednoduše zachytí sluneční paprsky ještě před dopadem na sklo. Čímž zabrání tomu, aby se vůbec začalo zahřívat. Na druhou stranu však stínicí technika zamezuje i přístupu světla, což může být v denních hodinách problém.
Okrajově se můžete setkat také s dalšími chytrými prvky, jako jsou například:
Jak už jsme řekli, technologie a různá vylepšení mohou pomoci, ale základ by měl vždy tvořit správný návrh a provoz domu. Bez toho půjde vždy pouze o berličku, která bude jen zmírňovat projevy problému, ale nikdy ho nemůže vyřešit.
Vedle toho budou vždy dobře fungovat kvalitní střešní okna (ideálně s trojsklem), správně namontovaná a napojená na střešní konstrukci. A obecně kvalitní izolace domu včetně zajištění zdravého vnitřního prostředí. To vše pomáhá bojovat proti nadměrné vlhkosti, vysokým tepelným ztrátám v zimě i přehřívání v letním období.
Speciální úpravy oken mohou sloužit jako užitečný doplněk – když je vhodně zvolíte s ohledem na konkrétní podmínky. Za úpravy a chytré funkce si totiž obvykle připlatíte v řádech desítek procent. V praxi se cena řešení oproti základní variantě často i téměř zdvojnásobí. Proto je dobré promyslet, jestli taková investice dává opravdu smysl.
Moderní střešní okna dnes nabízejí řadu zajímavých funkcí, které mohou zlepšit komfort bydlení i snížit nároky na údržbu. Je ale dobré k nim přistupovat s realistickými očekáváními. Nejsou všemocná. Naprosto zásadní je a vždy bude kvalitní provedení, eliminace nadměrné vlhkosti a celkový návrh domu. K tomu mohou být chytrá střešní okna příjemným bonusem, ale určitě ne spásnou záchranou.
Zdroje:
Článek vychází z technických informací a produktových materiálů výrobců střešních oken a obecných principů stavební fyziky.
Letní vedra dokážou z podkroví udělat neobyvatelný skleník. Teplota stoupá rychleji než v jakékoli jiné části domu a spánek se mění v boj o přežití. Většina domácností to řeší až ve chvíli, kdy už je ...
