Chov netradiční drůbeže: návrat nejen perliček a holubů

Když se řekne drůbež, většina z nás si představí slepice, husy nebo kachny. Ale naši předkové chovali mnohem pestřejší „opeřenou partu“. A právě ta se dnes díky malochovatelům a nadšencům znovu vrací na dvorky i do zahrad. Pojďme se společně podívat, jaká netradiční drůbež se u nás v minulosti objevovala, proč byla tak ceněná – a proč má smysl o ní uvažovat i dnes.

Když dvůr nebyl jen pro slepice

V českých zemích se drůbež chová už od doby bronzové – archeologové našli kosti kura domácího i husy v dávných osadách. Ve středověku bývala běžná nejen slepice, ale i husa (ceněná pro maso i peří) a kachna, především u statků s rybníkem. Holubi? Ti patřili spíš k městským dvorům a panským sídlům – nejen jako zdroj masa, ale i jako „poštovní služba“.

Ještě na začátku 20. století byla nabídka na českých dvorcích pestrá: slepice pro vejce, husy a kachny pro maso, perličky pro zvláštní sváteční příležitosti, křepelky jako drobný luxus. Mnoho rodin tehdy chovalo i holuby – jejich maso bylo jemné, příprava rychlá a mladí holoubci se podávali i na svatbách.

Perličky, křepelky, kachny a spol.

• Perličky – Elegantní šedé dámy s bílými tečkami, trochu hlasitější, ale vynikající jako „hlídací systém“. Každý vetřelec na zahradě je okamžitě prozrazen jejich pronikavým hlasem. Maso mají tmavší, jemné a chuťově blízké zvěřině. Nejlépe je chovat alespoň v malém hejnu o 4–6 kusech, protože jsou společenské a ve skupině se cítí bezpečněji. Nepotřebují speciální vodní plochu, ale ocení větší výběh s možností úkrytu pod keři.
• Křepelky – Drobná drůbež, která se vejde i do menšího výběhu. Snáší malá, ale delikátní vajíčka s vyšším obsahem živin než slepičí. Jsou rychle dospělé a nenáročné – ideální pro chovatele, kteří nemají moc místa, ale chtějí vlastní vajíčka. Pro jejich pohodu je dobré mít alespoň 10–15 křepelek, aby se necítily osamocené. Dokážou žít i v kryté voliéře o ploše jen několik metrů čtverečních.

• Divoké kachny a kachny Barbarie – Potřebují přístup k vodě, ale obejdou se i bez velkého rybníka – stačí jim menší jezírko, předem vyložený zahradní bazének nebo plastová vana zapuštěná do země. Důležité je, aby voda byla čistá a pravidelně měněná. Barbarie – trochu exoticky vypadající kachny, mají méně tučné maso než klasické domácí kachny, a přitom jsou velmi zmasilé. Jsou klidné, přátelské a dobře snášejí i v menších hejnech o 4–6 kusech. Vodní plocha by měla být umístěná v klidném koutě zahrady, s možností úkrytu a stínu.
• Holubi – Od závodních „pošťáků“ po masná plemena typu King – nabídka je pestrá. Holubník může být stylovou ozdobou dvora a jeho obyvatelé se rádi vracejí „domů“. Pro chov stačí pár nebo malé hejno 4–6 kusů. Holubník by měl být bezpečný, suchý a dobře větraný, umístěný ideálně 2–3 metry nad zemí, chráněný před predátory. Většina plemen se po vypuštění vrací zpět, ale u volně puštěných holubů vždy existuje riziko, že se zatoulají – proto se začínají vypouštět až po dostatečné době, kdy si zvyknou na nové prostředí.

Kachničky pro krásu

• Kachnička mandarínská – Exotická krasavice s pestrobarevným peřím, která je u nás chována spíše jako rarita. Stačí jí menší jezírko o hloubce kolem 40–50 cm a výběh zhruba 6 m² pro pár. V Číně je symbolem manželské věrnosti a i u nás se občas objeví ve volné přírodě, například v okolí Brna. Je tichá, nenáročná a při pravidelné péči o čistotu vody se stane ozdobou každé zahrady.
• Kachnička karolínská – Severoamerická příbuzná mandarínky s neméně působivým zbarvením, zvlášť u samců v období páření. Je klidná, snášenlivá k ostatním druhům a vhodná i pro začátečníky. K životu jí stačí stejné podmínky jako mandarínce – menší jezírko, chráněný výběh a klidné prostředí. V přírodě hnízdí ve stromových dutinách, a tak ocení i možnost úkrytu v blízkosti vody.

Jak jim udělat pohodlí

Ať už si pořídíte křepelky nebo perličky, základem je pohodlné a bezpečné bydlení:

• Prostor – voliéra nebo výběh, kde mohou popoběhnout, protáhnout křídla a popelit se.
• Ochrana před predátory – liška, kuna nebo opeřený dravec si umí cestu najít, proto je důležité pevné pletivo a zamykatelný přístřešek i ochrana proti uchvácení shora.
• Čistota a sucho – pravidelné čištění a suchá podestýlka jsou klíčem ke zdravému hejnu.
• Krmivo a voda – vždy čerstvé a v dostatečném množství, doplněné třeba o zelené krmení nebo drobné pamlsky.

Proč se k nim vracet právě teď?

Netradiční drůbež není jen o užitku – je i o radosti z chovu, rozmanitosti a návratu k tradicím. Vaše zahrada ožije, získáte kvalitní maso nebo vejce a navíc pocit, že děláte něco pro zachování starých plemen.

A kdo ví – třeba si vaše perličky oblíbí sousedé natolik, že se budou chodit dívat, co to u vás tak hlasitě „hlídá“.

Zdroje:
Chov drůbeže. Velká zootechnika, Miloslav Šatava, Miloslav Velebil, Přemysl Pospíšil, Otakar Procházka, Miroslav Rada, SZN 1984
Chováme drůbež, Beate Peitz,  Vydavatelství VÍKEND s.r.o. 2008