Momenty, ze kterých se vychází design stavby, jsou centrální nádvoří a prolínání vnitřního světa s vnějším. Díky tomu je dům pokaždé jiný. Během dne rámuje pohled na blízkou horu a otevírá výhledy z každého místa kruhového ochozu na své střeše. V noci naopak dění v domě směřuje dovnitř a koncentruje se kolem kruhového nádvoří. Kvůli těmto charakteristikám, kdy zdvojnásobuje 360stupňový okruh běžného vidění, se dům oficiálně nazývá „Dům 720 stupňů“.
Objemově se jedná o dům pro dvě rodiny s přidaným prostorem pro návštěvy příbuzných a hostů. Genius loci domu vytvářejí flexibilní otvory, tvořené zástěnami, velkými skládacími okny a rámovanými výhledy. Vnitřní a vnější život se tím propojuje.
Stavba je zapuštěná do země a pro její konstrukci stavaři využili beton s plnivem z místní zeminy. Výsledkem je dům, který splývá s krajinou díky svému osazení i přirozenému vzhledu betonu. Rušivým vlivem není ani poměrně velká zastavěná plocha (1 115 m²) stavby, protože je se svým okolím v dokonalé harmonii.
Součástí projektu jsou tři samostatné stavby, a to hlavní kruhový dům, samostatný ateliér s pokojem pro hosty a obdélníková stavba s terasou, ve které jsou další ložnice a provozní prostory. Rozdělení komplexu na jednotlivé budovy si vyžádal tamní poměrně členitý terén, ve kterém se autorka projektu – architektka Fernanda Canales – snažila maximálně chránit stávající vegetaci.
Kruhový dům je sice přízemní, ale využitelné jsou v něm dvě úrovně. Vedle přízemí ještě otevřená střešní terasa. Na kruhovém půdorysu se pak nachází ložnice, koupelny, šatny a kuchyně, všechny řešené tradičně jako obdélníkové. Zbylý prostor daný zakřivením tvoří chodby a terasy směrem k nádvoří, případně do zahrady na vnější straně.
Netradiční kruhový dům byste našli v zapadlém údolí, vzdáleném asi tři hodiny jízdy od hlavního města Mexico City. Jeho koncept spojuje dva zdánlivě protichůdné nároky – soukromí s otevřeností. Chrání před extrémy tamního počasí, kdy během jednoho dne mohou teploty kolísat až o 30 stupňů a víc než polovinu roku zde prší. Přitom se ale nezištně otevírá okolní krajině, jak jen je to možné. Stěny domu proto fungují jako membrány mezi dvěma mírnými pásmy (les a prérie), dvěma ročními obdobími (suché a vlhké) a třemi prostory (střed, uvnitř a venku).
Dům je řešený jako soběstačný, což je dáno jak environmentálním přístupem ke stavění, tak umístěním v odlehlém koutě země. To znamená, že sbírá dešťovou vodu, vyrábí vlastní elektřinu prostřednictvím solárních panelů a ložnice ohřívá hydronické podlahové vytápění. Teplou vodu pro provoz domu zajišťuje solární systém. Vzhledem k prostorovému řešení dispozice domu zde nebylo nutné řešit větrání, každé místo je přirozeně větrané díky svému otevření do několika směrů.
Neméně důležitou podmínkou při návrhu byla snadná a úsporná údržba. Proto byl pro stavbu použitý pohledový beton jako spolehlivý materiál, který odolá počasí a stane se součástí krajiny. Dům vrostlý do země a s barvou krajiny se jemně mění podle ročních období – je to živá stavba, která se přizpůsobuje, splývá a dýchá se svým prostředím. Je koncipovaný jako sluneční hodiny, které zaznamenávají plynutí času.
Zdroj: v2com
Fotograf: Rafael Gamo, Camila Cossio
Tesařík krovový patří mezi nejnebezpečnější dřevokazný hmyz v našich podmínkách. Napadá trámy, krovy i pergoly a často zůstává dlouho skrytý. Jak ho odhalit včas a jak se ho účinně zbavit?
Zelená voda, usazeniny a zápach. Po zimě vypadá bazén často hůř, než čekáme. Dobrá zpráva: během jediného dne ho zvládnete vrátit do perfektní kondice.
