Vlivem vysokých rozdílů teplot a tlaků vodních par vzniká ve střeše kondenzát, který je nutné co nejrychleji odvětrat do venkovního prostředí. Pokud by zůstal v konstrukci dlouhodobě, byl by příčinou vzniku hniloby u dřevěných prvků a jejich následné degradace. V případě kovů by zase byl spouštěčem koroze. Okamžitým důsledkem pak je provlhnutí tepelné izolace (u nasákavých materiálů typu vata), která tím ztratí své izolační vlastnosti. Při velmi silné kondenzaci se může voda objevit dokonce až v interiéru, což bývá mylně považováno za zatečení. Důvodů, proč nepřehlížet řádné odvětrání střechy, je tedy více než dost.
K podcenění větrání často vede touha po úsporách. Odvětrávací tvarovky jsou dražší než základní krytina, něco stojí i kontralatě. Jenže tohle je šetření na špatném místě.
Na veletrhu Střechy-Solar-Řemeslo 2024 (dříve Střechy Praha) se poprvé představila VĚTRACÍ TAŠKA BESK. Toto převratné řešení zajistí dostatečné větrání, a přitom na střeše splývá s běžnými taškami, takže nepůsobí rušivě. Výrobní technologie navíc umožňuje snížit cenu tvarovky ve srovnání s dosavadními větracími taškami. Díky uvedeným přednostem byla větrací tašce BESK udělena hlavní cena veletrhu Zlatá taška.
Počáteční úspora minimalizací počtu větracích tašek se pravděpodobně ve velmi krátkém čase překlopí v několikanásobně vyšší náklady na opravu střechy. Při ní bude nutno novou střechu rozebrat, opravit provlhlé části konstrukcí a doplnit větrání tak, aby řádně fungovalo. Teď už je jasné, že podceňovat větrání se nevyplatí…
Zásadou je, že vzduchová mezera musí umožňovat nerušenou cirkulaci vzduchu pod střešní krytinou. Každé odvětrávané pole musí být od okapu až k hřebeni volně průchozí, aby vzduch oplachoval všechny konstrukce po celé ploše. Bude-li pole uzavřené (např. přehrazené střešním oknem), vznikne mrtvý bod, ve kterém se bude tvořit kondenzát. Proto se např. u střešních oken (jejichž šířka je vždy mezi dvěma krokvemi) musí kontralatě přerušit.
Aby větrání fungovalo, potřebuje také nasávací a odváděcí otvory v dostatečných profilech, které odpovídají velikosti střechy. Přisávání se většinou vytváří na spodní straně střechy u okapu. Naopak v horní části střechy jsou umístěny výstupní prvky. Jedná se buď o odvětrávací tašky nebo speciální prvky hřebenového větrání. Platí zásady pro jejich počet (minimálně 2 ks/1 bm délky střechy), umístění (v případě taškových krytin vždy ve druhé řadě pod hřebenem) a osazení uprostřed rozteče krokví. Větrací taška umístěná přímo nad kontralatí nevětrá a ztrácí svůj význam!
Nejkomplikovanější odvětrání je u střech s nízkým sklonem. Jmenované klasické prvky odvětrání nemusejí nedostačovat, pak je nutné použít prvky aktivní, např. ventilační turbíny.
Další problémy s odvětráváním vznikají při realizaci, když stavební zbytky a nečistoty, ponechané ve střešní konstrukci, ucpou vytvořené větrací mezery.
Principy odvětrání je nutné vždy dodržet současně! Jakékoliv pochybení – byť jen jediné zásady – povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště! A to bez ohledu na to, že byly pro střechu použity ty nejlepší materiály, které jsou v dané době na trhu k dostání.
U okapu musí být volný nasávací průřez o velikosti 2 ‰ příslušné střešní plochy – minimálně však 200 cm2.
V ploše střechy ne nutno vytvořit průběžný a ničím nepřerušovaný větrací kanál o minimálním průřezu 200 cm2 (obvyklá výška kontralatě je 50 mm).
Na výstupu vzduchu v nejvyšším bodě střechy musí být vytvořen odvětrávací průřez o velikosti 0,5 ‰ příslušné střešní plochy a současně je nutná minimálně jedna větrací taška do každého krokvového pole. Platí to i v případě, že na celou plochu vychází menší počet větracích tašek.
Velmi důležité je nezapomenout na rozmístění větracích tašek i podél nároží, které funguje jako hřeben!
Obrazový doprovod: archiv Tondach
Odvětrávání střechy neznamená otevřít si střešní okno. Aby si šikmá střecha s krytinou z pálených tašek zachovala svou perfektní funkčnost, a taky co nejdéle svou krásu, je nutné odvětrávat vzduchovou...
