Břidlice vydrží generace: proč záleží na pokládce

Kam až sahá historie

Střechy kryté břidlicí, která byla opracovaná do tvaru, znali už v dobách říše římské. Používali šestihranný tvar s jedním otvorem pro hřeb. Břidlici vozili po moři z Pyrenejského poloostrova, kde je její největší výskyt v Evropě. Přímo v místě, kde se břidlice těžila, ji také používali jako krytinu – ale neopracovanou. Dnes se tomuto způsobu říká „divoké krytí“.

Zpracování kamene

Kameny pro krytí břidlicí se těží nebo dolují. Oblasti s výskytem štípatelných břidlic jsou na všech kontinentech, jenže mají různé kvality a možnosti uplatnění. V Evropě se břidlice pro účely zastřešení v opracovaných tvarech začala používat mezi 9. a 10. stoletím. Její rychlý rozvoj nastal až od 15. století.

Opracování břidlicových desek (dále jen kamenů) mělo svůj vývoj a tvar kamenů určoval i technologii krytí. Základními a nejznámějšími tvary kamenů a jejich technologií krytí jsou:

• Obloukovitý tvar tzv. šupina – známá ve všech německy hovořících zemích. Pojmenování „staroněmecké“ nebo „německé“ krytí.
• Obdélníkovitý a čtvercový tvar – určeno pro dvojité krytí. Původ má na britských ostrovech. Pojmenování „anglické“ nebo „dvojité“ krytí.
• Čtvercový tvar – určeno pro jednoduché, tzv. „moravské“ krytí. Šablonu tvoří stojatý kosodélník s malým zaoblením čela tvarovky (tzv. moravská šupina).

Jak se označují kameny v ploše

Každý způsob krytí břidlicí má speciální pojmenování kamenů podle místa uložení. Nejčastěji to je kámen krajový, počáteční, koncový, okapový, středový, srdcový, hřebenový, lemovací, spojovací, úžlabní a mnoho dalších.

Aby toho nebylo málo, tak šupinové kameny mají ještě pojmenované všechny strany a rohy. Vyjmenované tvarovky „zhotovuje“ pokrývač až na střeše, a to podle potřeby na tvar, velikost, způsob dírkování a příseku.

Nepsaná pravidla

Pravidel pro pokrývání břidlicí není mnoho a jsou jednoduchá:

• střechy s nízkým sklonem se pokrývají velkými kameny s velkým překladem,
• střechy s velkým sklonem se pokrývají malými kameny s malým překladem,
• střechy s velkou plochou se pokrývají velkými kameny, malé malými,
• na okraje střech se používají silnější kameny,
• do středu střešní plochy se kladou tenké kameny,
• u netříděných šupin se na okapové hraně začíná velkými kameny a směrem k hřebenu se postupně používají menší kameny,
• pro vyšší polohu střechy u hřebene se používají nejmenší kameny,
• o krytí „doprava“ nebo „doleva“ rozhodují návětrné strany, což má zamezit vnikání větrem hnaného deště a prachového sněhu do bočních přeložení mezi kameny,
• pro kované hřebíky se dírka zhotovuje z rubu kamene, pro strojně vyráběné hřebíky z líce.

S pomocí těchto jednoduchých pravidel je možné pokrýt střechu břidlicí bez nutnosti použít někde oplechování. Vyžaduje to ovšem řemeslný fortel a znalost všech fines.

Nadstandardní krytina vyžaduje špičkové pokrývače

Doba a všudypřítomná konkurence žádá nová řešení. Na trhu jsou nové tvary kamenů, kdy stačí jedna břidlicová šablona pro tři různé způsoby krytí. Jenže tímhle opravdové řemeslo, tak jak jej dělali dřívější „mistři pokrývači“, trpí.

Kompletní střecha z přírodní břidlice vyjde na 2 500 až 4 500 Kč/m². To je zhruba 2x tolik, než by vás stála střecha s plechovou krytinou. Pokud se pro tuto elegantní, nadčasovou a téměř nezničitelnou krytinu rozhodnete, tak žádejte i zkušeného pokrývače, který vaši investici zhodnotí. Šablony z břidlice odolávají veškerému klimatickému namáhání a když je provedení bezvadné, tak je taková střecha při řádném udržování prakticky nesmrtelná.

Zdroj: Richard Mlýnek