Využití dřeva nebo produktů z něj (štěpka, brikety) je dnes u nás vedle tepelných čerpadel v podstatě jedinou ekologickou variantou vytápění.
Až přijde úplný zákaz topení uhlím a ostatní fosilní paliva ještě víc zdraží kvůli emisním povolenkám, budou na udržitelné vytápění potřebovat přejít další tisíce českých domácností. Jenže tepelná čerpadla určitě nejsou pro každého, navíc jsou i poměrně drahá.
A není reálné, aby zbytek republiky, alespoň domácnosti, které bydlí v rodinných domech, přešel kompletně na vytápění dřevem. Nebyl by ho dostatek, a ani nemusí každému vyhovovat. Proto se v poslední době upírá pozornost k alternativám topení dřevem, které budou rovněž dostupné, účinné a zároveň ekologické.
Velmi slibně vypadají brikety z ovocného odpadu, s nimiž přišli výzkumníci v Argentině. Využívají se odpadní produkty, které vznikají při výrobě džusů a marmelád – například slupky z ovoce, pecky nebo dužina. Ty se nejprve vysuší, rozdrtí a pak se za vysokého tlaku lisují do briket. Materiál drží pohromadě díky ligninu – pojivu přirozeně obsaženém v rostlinných vláknech.
Brikety z ovocného odpadu mají výhřevnost srovnatelnou s tvrdým dřevem, ale produkují méně popela a také minimum emisí. Další velkou výhodou je, že se dají používat v běžných kotlích a kamnech na dřevo.
Palivo je zatím ve fázi testování, ale první pilotní projekty výroby u nás v Evropě můžeme očekávat během následujících několika málo let.
Mezi další ekologická paliva ze zemědělského odpadu patří například brikety z olivových pecek, které už se běžně využívají ve Středomoří. Mají vysokou výhřevnost a nízkou vlhkost.
Stejně jako další brikety z rostlinných zbytků se vyrábí sušením a lisováním, ale na rozdíl od briket z ovocného odpadu, které drží pohromadě samy, se v tomto případě přidává trochu přírodního pojiva, například škrobu.
V Asii se zase testují brikety z rýžových slupek nebo z kokosových vláken. Anebo je libo zatopit si „lógrem“? Už brzy to bude možné s peletami z kávové sedliny. Ta má přirozeně vysoký obsah olejů, díky čemuž hoří déle a produkuje méně sazí. Na Ukrajině, v Maďarsku nebo například Bulharsku se slibně rozjíždí výroba pelet ze slupek semen slunečnice – odpadního produktu při lisování oleje.
Hodně se mluví také o biouhlu (neboli biocharu). To je v podstatě pokročilejší fáze zpracování zemědělského odpadu. Vyrábí se nejčastěji ze slámy, travní hmoty, větví nebo třeba kukuřičných klasů, ale dá se k tomu použít prakticky jakýkoliv organický materiál obsahující uhlík.
Zpracovává se pomocí pyrolýzy, tedy zahřátí (obvykle na 350–700 °C) bez přístupu vzduchu. Při tomto procesu se odpaří voda a prchavé látky a zůstane uhlíkatý porézní zbytek – biouhel. Ten se už nyní poměrně běžně využívá v zemědělství jako půdní vylepšovač. Zlepšuje strukturu půdy, zadržuje v ní vodu a živiny a váže na sebe CO2.
Další možné využití je právě jako ekologické palivo, které má výbornou výhřevnost a produkuje minimum kouře. Zbytky po spálení můžete ještě použít jako hnojivo.
Postupně se na evropském trhu začínají objevovat zařízení, která by mohla umožnit pyrolýzu i v „domácím“ prostředí – například menší zahradní pyrolýzní boxy nebo tzv. karbonizéry. Díky nim budete moct zpracovat vlastní bioodpad z domácnosti a zahrady a vyrobit si z něj účinné palivo a hnojivo.
Podobným procesem, jako je pyrolýza – totiž torrefikací – se dá zpracovat například sláma, štěpka nebo piliny. Také se zahřívají bez přístupu vzduchu, ale při nižší teplotě (cca 200–300 °C). Opět se odpaří voda a prchavé látky; biomasa se částečně rozloží, ale plně nezuhelnatí. Vznikne tmavý, suchý a křehký materiál s velmi vysokou výhřevností. Díky nízkému obsahu vody se snáze zapaluje a produkuje méně emisí než běžné palivové dřevo.
Torrefikace se zatím využívá především v průmyslu, ale velký potenciál má právě i ve výrobě paliva pro vytápění rodinných domů. Zatím je cena výroby příliš vysoká, než aby se torrefikované pelety vyplatily i pro domácí použití.
Zatím si u nás s alternativami dřeva běžně nezatopíte; většina jich je teprve ve fázi vývoje nebo pilotních projektů. Dá se však očekávat, že by se do cca pěti let mohly začít objevovat i na našem trhu.
Zpočátku, než se výroba rozšíří, nejspíš budou dražší než dřevo, takže je budou asi nejdřív využívat především nadšenci ekologického topení, ale vyplatí se jejich vývoj sledovat. A ve chvíli, kdy se jejich dostupnost zlepší, nebo kdy půjde si je třeba výhodně vyrábět i doma z vlastního bioodpadu (např. biouhel), po nich můžete sáhnout.
Dobrá zpráva je, že většina nových ekologických paliv by měla být kompatibilní se stávajícími kotli na dřevo nebo pelety, takže nebude nutné pořizovat nový zdroj tepla. Zároveň budete moct tato paliva střídat podle momentální dostupnosti nebo s ohledem na jejich vlastnosti.
Znamená tento vývoj, že se dřevo přestane na topení používat? Nebo že přijde dokonce zákaz topení dřevem? To určitě ne. Palivové dřevo, štěpka a pelety určitě zůstanou v českých domácnostech základem ekologického topení.
Ostatně – Česká republika je 12. nejlesnatějším státem v Evropě a dřevo se u nás hojně těží. Dává tedy smysl využívat tuto lokální surovinu – přináší to další zmenšování uhlíkové stopy. Proto se u nás nejspíš v širším měřítku neujmou alternativní paliva, která se vyrábí daleko od nás – třeba jako brikety z rýžových slupek nebo z kokosového vlákna. Velkým požadavkem současnosti je totiž právě lokálnost.
Jako ideální varianta pro budoucnost se tedy rýsuje využívání lokálních udržitelných zdrojů (z těch nových například biouhel nebo brikety z ovocného odpadu) a jejich vzájemná kombinace, aby nedocházelo k přetěžování lesních zdrojů a zároveň se zužitkovaly suroviny, které by jinak skončily na skládce nebo ve spalovně.
Diverzifikace zdrojů a využívání těch obnovitelných představuje pro domácnosti cestu k větší energetické svobodě. Kombinace více zdrojů totiž nejen snižuje ekologickou stopu, ale zároveň zajišťuje spolehlivé dodávky tepla i v době, kdy by jeden z nich byl dočasně nedostupný nebo příliš drahý.
Dá se předpokládat, že se v rodinných domech bude stále častěji kombinovat fotovoltaika, tepelné čerpadlo a pro nejchladnější dny v roce, kdy by byl provoz čerpadla příliš nákladný, se bude topit dřevem, briketami nebo třeba biouhlem. Částečně z vlastních zdrojů, a když zásoby dojdou, tak ze zdrojů komerčních, ale pokud možno lokálních.
Zdroje:
Globalwoodmarketsinfo.com
Lesycr.cz
Servodaygroup.com
Undp.org
Energetika v roce 2026 stojí na rozcestí. Alespoň ta česká. Cesta k udržitelnosti se zpomaluje především kvůli politickým vlivům – populismus možná převálcuje racionální kroky. Jaký vývoj nás čeká?
Akumulace energie do oxidu uhličitého nabízí inovativní způsob dlouhodobého skladování elektřiny, aniž by zatěžovala životní prostředí. Osvědčí se v praxi?
