Mezi bedněním a záklopem ve střeše není žádný rozdíl. V praxi se ale názvem bednění označují taky deskové konstrukce k zajištění při betonování. Záklop tedy jednoznačně souvisí jen se střechou, kdežto bednění se může vztahovat třeba i k základům.
Ve střešním souvrství tvoří bednění pevný, stabilní a rovinný podklad pro materiály, které nejsou samonosné, jako například plechy, lepenky, asfaltové šindele, tepelné izolace apod. Proto musí být bednění dostatečně tuhé a nesmí se prohýbat. Pro vytvoření bednění se používají prkna, fošny, OSB desky nebo překližka.
U šikmých střech se některé krytiny bez bednění neobejdou. Jedná se zejména o hladké falcované plechy, asfaltové šindele a břidlice. Samozřejmě, že cena krytiny s takovým podkladem je někde jinde než u krytin, které si vystačí s laťováním. Bednění je zapotřebí taky pro parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstvu u systémů s nadkrokevní izolací.
Kromě šikmých střech se bednění uplatňuje i u plochých střech, kde tvoří podklad pro povlakovou izolaci. Kromě vrstev střešní skladby najdeme na střeše bednění ještě ve funkci podbití u přesahů střechy.
U šikmých střech je nejběžnější bednění z prken minimální tloušťky 24 mm s ostrými hranami. Délka prken vychází z parametrů krovu. Je totiž optimální, aby prkna byla uložená aspoň na třech podporách (tzn. přes dvě krokvové pole). V takovém případě fungují jako spojitý nosník a jejich průhyb je menší. Přesah prken přes líc podpory (např. ve štítu) je dovolený jen 200 mm.
Při dodržení uvedeného pravidla postačují prkna tl. 24 mm do osové vzdálenosti krokví 1,2 m (platí pro sněhové oblasti I. až IV.). Pak ve skladbě střechy fungují jako stabilní podklad, nesmí však být navíc bodově zatížený. Tzn., že osoby se po takovém bednění musejí pohybovat pouze v místě podpor (po krokvích).
Pro bednění, které bude podkladem pro povlakovou hydroizolaci, by se měly používat palubky se spojem na pero a drážku. Eliminuje se tím možnost vzniku překážek pro odtok vody kvůli nestejnoměrné výšce prken. Spolupůsobením celé plochy taky nehrozí riziko porušení povlakové hydroizolace kvůli rozdílným průhybům prken.
Prkna bednění se běžně připevňují na každé podpoře dvěma hřebíky. Pokud jsou prkna širší než 150 mm, pak použijte tři hřebíky. Různé tloušťky prken vyžadují pro řádné připevnění různé typy hřebíků:
Bednění z OSB desek je oblíbené pro rychlost pokládky. Výhodné je i z konstrukčního hlediska, protože konstrukci poskytuje poměrně velkou tuhost. Tu je možné ještě zvýšit střídavým uložením desek.
Pro bednění by měly být vždy použité desky kategorie OSB/3 (příp. OSB/4), které jsou odolné proti vlhku. Desky OSB/3 poznáte podle jednoho bílého pruhu, OSB/4 mají bílé pruhy dva. Tloušťka desek závisí na sklonu střechy, předpokládaném zatížení, způsobu uložení desek (přes jedno či více polí) a na vzdálenosti podpor. Nejmenší používaná tloušťka desek OSB/3 je 15 mm.
Při vytváření bednění z OSB desek je nutné pro možnost dilatace nechat mezi deskami spáry alespoň 3 mm, podél pevných konstrukcí minimálně 10 mm. Pokud jsou použité OSB desky se spojem na pero a drážku, pak dilatace probíhá ve spoji.
OSB desky se připevňují hřebíky – nad podporou se spojem desek v roztečích 150 mm, v místě podpory s probíhající deskou á 300 mm.
Zdroj: Pravidla pro navrhování a provádění střech (vydal Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR)
Střešní krytiny můžeme dělit podle jejich podkladu, buď je to bednění nebo latě. Latě jsou subtilní a pokládají se řídce, takže vyjdou levněji. Dobrá zpráva je, že s latěmi si vystačí většina krytin.
Asi každý už slyšel o dřevomorce domácí. Jejímu vzniku nahráváme právě v současném zimním období, kdy utěsňujeme všechny škvíry, aby neutíkalo teplo. Vytvořené nevětrané prostory dřevomorka miluje.
