Azbestová střecha. Pořád máte na střeše eternit?

Začněme od Adama, vlastně od Ludwiga

Dne 15. června 1901 byl přiznán Ludwigu Hatschekovi rakouský patent na výrobu vláknocementových výrobků a od roku 1903 jej začíná používat pro krytinu označovanou jako Eternit (z latinského Aeternum = navždy). Už název signalizoval výhodu krytiny – dlouhověkost, danou výbornými technologickými vlastnostmi (např. odolnost teplotám až do 500 °C i kyselinám, a také dobrá pojivová schopnost a zpracovatelnost). Není tedy divu, že technologický vynález, v tomto případě využití cementu obohaceného o směs azbestových vláken různých velikostí, začalo paralelně využívat více výrobců a první azbestová střecha byla na světě. Úspěšná obchodní značka se uplatňovala až do poloviny minulého století, proto není divu, že dodnes má u nás Eternitovou střechu ještě řada domů.

Ústup azbestu ze slávy

V posledních dekádách stejného století se ale azbest z vláknocementových výrobků začal ztrácet. Hlavním důvodem bylo zjištění zdravotního rizika. Z azbestových a azbestocementových výrobků se uvolňuje do ovzduší azbestový prach, který se usazuje v plicích, kde působí jako karcinogen. Nejvíce prachu vzniká při zpracování azbestu a jeho následné likvidaci.

Ale ani stav, kdy eternitové tašky zdánlivě bez hnutí leží na střeše, není bez rizika. Dochází totiž ke zvětrávání krytiny a bylo zjištěno, že např. u desek tl. 4 mm dojde za 40 let k přirozenému oděru asi 0,3 – 0,4 mm. A tak zatímco ve volné přírodě bez azbestocementových střech činí koncentrace azbestových vláken zhruba 100 vláken/m3, ve volné přírodě s okolním azbestocementovým zastřešením je to až 300 vláken/m3.

Je to sice výrazně více, ale dramatická situace tím nenastává. Dle vyhlášky č. 6/2002 Sb., kterou se stanoví hygienické limity, je pro azbest určena limitní hodinová koncentrace 1 000 vláken/m3. Navíc je tento požadavek stanoven pro uzavřené vnitřní prostředí, takže je přísnější než v případě exteriéru. Jenže riziko azbestového prachu se zvětšuje v kombinaci s jinými faktory, například kouřením. Stupnice vzájemného potencování faktorů vedoucí k rakovině plic potom vypadá takto:

S eternitem opatrně, azbestová střecha může být nebezpečná

Z uvedeného vyplývá, že máte-li na domě funkční eternitovou střechu, nemusíte z ní mít obavy. Rozhodnete-li se ale pro renovaci eternitové střechy, zkrátka pro manipulaci s krytinou obsahující azbest, pak je třeba začít být ostražitý.

Především je nutno zajistit hygienicky nezávadnou demontáž a likvidaci eternitové krytiny. K dispozici jsou specializované firmy, které se likvidací azbestových odpadů zabývají. Abyste se ujistili o správnosti volby, nechte si od firmy předložit povolení o nakládání s nebezpečným odpadem. Takový realizátor disponuje profesionálním technickým vybavením a dokáže eternitovou střechu odstranit v krátkém čase a bez zamoření okolí azbestem.

Neznámou pro něj nebude ani správný pracovní postup, který by měla odsouhlasit Krajská hygienická stanice a který by měl vymezovat kontrolované pásmo se zákazem přístupu nepovolaných osob, použití tzv. enkapsulačního postřiku (zamezuje polétavosti azbestových vláken) a provedení minimálně jednoho kontrolního měření koncentrace azbestových vláken v ovzduší akreditovanou laboratoří. Eternitová střecha (krytina) by měla být sejmuta tak, aby nedošlo k mechanickému narušení jednotlivých šablon, a poté uložena do neprodyšných vaků a odvozena na skládku s povolením ukládat azbestové materiály.

Nejen demontovaná eternitová krytina, ale i použitý pracovní oděv, dýchací filtry či rukavice, patří mezi nebezpečný odpad. Proto musí být zajištěno, aby ani při manipulaci s nimi nedocházelo k úniku azbestových vláken do ovzduší. Neprodyšné obaly s azbestovým odpadem musejí být zřetelně označeny a po uložení na skládku okamžitě zakryty. Jen tak se azbestová vlákna nebudou moci dál uvolňovat do ovzduší.

Eternit bez azbestu?

A když je hotovo, můžete si začít vybírat novou střešní krytinu bez azbestu. Třeba znovu Eternit, ovšem dnes vyráběný moderní technologií bez použití azbestu. Nebo třeba některou z plechových šablon, které svým vzhledem a rozměry tolik oblíbený „eternit“ napodobují.

Foto: archiv redakce, Wikimedia Commons (Horák, Zelenka)