Šindele (destičky břitovitého tvaru) se používaly již v období antiky, velmi populární byly v době Keltů i ve středověku. Nejstarším materiálem pro jejich výrobu byl kámen, který později vystřídala kůra stromů a dřevo. Jenže v 18. století bylo zapotřebí mnoho dřeva pro výstavbu lodí, proto lidé hledali pro výrobu střešních krytin nové materiály. Do popředí se dostaly pálené střešní tašky a břidlice, které dřevěné šindele vytlačily na okraj. V 19. století k nim přibyly moderní šindele, poprvé využívající asfalt.
Asfalt je přírodní materiál získaný z ropy, pro který je charakteristická vodovzdornost. Tuto výhodu objevili již Asyřané, Řekové a Římané. Počasí ani vítr na něj nemají prakticky žádný negativní vliv, takže je to velmi vhodný materiál pro krytiny střech. Napomáhá tomu i jeho flexibilita a přilnavost.
Moderní šindelové střechy vznikly v roce 1863 a dnes jsou ve světě nejvíce používanou střešní krytinou.
Asfaltové šindele tvoří výřezy z asfaltového hydroizolačního pásu s nosnou vložkou ze skelné rohože, shora chráněné hrubozrnným minerálním posypem s hydrofobní úpravou. Krytinu tvoří jednotlivé tabule (šablony) různého tvaru (obdélník, oblouk a další), které jsou navzájem oddělené výřezy. Šablony jsou zpravidla opatřené samolepicími body nebo plochami, které slouží ke vzájemnému slepení šindelů.
Asfaltové šindele se řadí mezi skládané střešní krytiny a určené jsou pro sklony 12 až 90 stupňů. Podklad tvoří celoplošné bednění z prken, OSB desek nebo z překližky a příslušný podkladový asfaltový pás dle sklonu střechy. Díky pokládce na dřevěný záklop unesou šindelové střechy i vysoké zatížení sněhem.
Šindele jsou ideálním řešením pro jakékoliv místo na zemi, od polárních ledových až po tropicky horké, vlhké či větrné oblasti. Skleněná rohož, která je nosnou vložkou šindelů, je mimořádně stabilní a nepodléhá změnám teplot. Asfalt krytině zase zajišťuje vynikající odolnost vůči vodě a celou skladbu uzavírá granulový posyp, který chrání povrch šindele. Společně vytvářejí krytinu, která střechu dokonale chrání před krupobitím, silným větrem (až do rychlosti 220 km/h), návaly sněhu a ledu, horka i UV záření.
Jednou z hlavních předností asfaltových střešních šindelů je jejich nízká hmotnost, která se pohybuje kolem 10 kg/m2. Šindele tedy patří mezi velmi lehké střešní krytiny. Nosná konstrukce díky tomu může být subtilnější, což znamená úsporu nákladů. Z tohoto důvodu se šindele uplatňují nejen na novostavbách, ale zejména při rekonstrukcích starších střech, jejichž krovy jsou na hranici únosnosti.
Při dešti a krupobití absorbují asfaltové šindele značnou část jejich zvukových projevů. Tím se výrazně odlišují od plechových střešních krytin, se kterými je pojí nízká plošná hmotnost.
Životnost „kvalitních“ šindelů se pohybuje od 30 do 50 let a vždy závisí na zvoleném typu šindele, kvalitě pokládky a odvětrání střechy. Na některé typy šindelů je poskytována záruka až 25 let.
Problém asfaltových šindelů je v tom, že na první pohled vypadají všechny stejně, byť může jít o velmi rozdílné materiály. Legislativa totiž umožňuje výrobu buď podle výrobkové normy nebo podle ETA (evropské technické schválení).
Podle výrobkové normy musí být v asfaltových šindelích minimální množství asfaltu 1 300 g/m2 šindele, tzn. že asfalt tvoří zhruba 33 %. Oproti tomu šindele vyráběné podle příslušného ETA mají ve většině případů množství asfaltu menší, nižší gramáž nosné vložky a nižší přilnavost posypu. Tato úsporná řešení se často projeví menší přídržností posypu k asfaltové hmotě, takže má tendenci odpadávat. Nižší mají také lepivost bodů a ploch, které by měly garantovat slepení jednotlivých listů. Smyslem je samozřejmě vyrobit levnější produkt.
U renomovaných výrobců je možné se spolehnout na kvalitní šindele s velmi výhodným poměrem cena/výkon. Zato v případě „no name“ výrobců je nutné se vždy podrobně seznámit s technickými daty výrobku. Příliš levná alternativa může znamenat použití nekvalitního asfaltu, nedůslednou oxidaci asfaltu, nekvalitní minerální posyp či způsob barvení granulí, který nezaručuje barevnou stálost.
Dobrým znakem kvality je označení šindelů štítkem CE, který dokládá shodu výrobku s příslušnými požadavky.
Důležitou podmínkou funkčnosti šindelů je správná pokládka. Šindele jsou lehké, přizpůsobivé a snadno se s nimi pracuje. To svádí k pokládce svépomocí. Ta je ale vhodná jen u menších doplňkových staveb, např. pergol. Střechu domu je vhodnější svěřit do rukou profesionálům. Nejenže lépe vyřeší všechny detaily, ale také větrání střechy.
Odvětrání střechy je velmi důležitým prvkem šindelových střech, ať už s obývaným podkrovím nebo nevyužívaných. Často se k tomu využívají hřebenové odvětrávače, které mají velkorysou odvětrávací plochu, snadno se instalují a jsou velmi nenápadné. Pokud hřeben nemá dostatečnou délku pro toto řešení, tak je možné použít klasické mezikrokevní odvětrávače.
Ze všech střešních krytin mají asfaltové šindele největší výběr barev a tvarů. Jeden výrobce jich může nabízet až několik desítek. Díky tomu se přizpůsobí každé budově, každému stylu i každému prostředí. Současně je možné na střeše modelovat různé architektonické detaily jako jsou okna, vikýře nebo věžičky, protože šindel věrně kopíruje svůj podklad. Jediným typem šindele je možné pokrýt celou střechu včetně všech detailů, takže střecha působí kompaktně a není nutné dokupovat žádné nákladné příslušenství. Možnost jejich použití je prakticky neomezená.
Estetický vzhled si přitom šindelová střecha zachová díky barevné stálosti a odolnosti vůči UV záření po dlouhá léta. Nepodléhá rzi, nenarušují ji pohyby stavby, vzdoruje i silnému větru, není nutné ji lakovat, natírat nebo jiným výrazným způsobem opečovávat. Se šindelovou střechou proto nejsou spojeny žádné dodatečné náklady. Je to střecha s maximální užitnou hodnotou a zajímavým designem za výhodných podmínek.
Zdroj: vlastní
Na střeše měli „azbestový“ eternit a ten volal po výměně. Aby letitou střechu příliš nezatěžovali, sáhli po asfaltovém šindeli v šedivém odstínu podle barvy původní krytiny. Jenže novou střechou teče.
