Spousta lidí si klade otázku, zda je na stavebním trhu prostor pro nového hráče, který by dokázal zaujmout a předčit stávající výrobce. Určitě ano, společnost SKYMAT je toho pravým důkazem.
V našem klimatickém pásu dosahuje v letním období povrchová teplota asfaltových pásů 80 °C. Za krásného dne s přímým slunečním zářením a bez ochlazování větrem, kdy teplota vzduchu přesahuje 32 °C, to může být až 85 °C. V takovém případě, pokud teplotní odolnost asfaltu není dostatečná, dochází k jeho měknutí a následnému stékání.
Asfaltový pás tvoří izolační hmota nanesená na výztužné vložce, která zajišťuje mechanické vlastnosti pásu. Vodotěsnost výrobku zase závisí na kvalitě izolační hmoty, která musí být odolná proti vnějším klimatickým jevům.
Žádná přesně daná pravidla, co se týče tloušťky nebo pevnosti asfaltových pásů, neexistují. Co však platí, je přímá úměra, že čím je hydroizolace odolnější proti vnějším klimatickým jevům (zejména UV záření a vysoké teplotě), tím je její životnost delší. Nekvalitní izolační hmota ani v tlusté vrstvě nezajistí dlouhou životnost asfaltového pásu.
Vysoce odolné proti UV záření a vysokým teplotám jsou asfaltové pásy s modifikací APP, navíc ještě chráněné hydrofobizovaným minerálním nebo keramickým posypem. Čistě oxidované asfalty, jejichž technické vlastnosti neodpovídají současnému klimatickému namáhání, se proto jako hydroizolace téměř nepoužívají. Zatímco modifikované asfalty jsou schopné odolávat i teplotám vyšším než 100 °C, oxidované mají potíže i s 80 °C.
Na životnost a fungování povlakové izolace z asfaltového pásu má vliv více faktorů než jen klimatické podmínky. Důležitá je ochranná vrstva a záleží taky na tom, jaký je pod pásem podklad. Obojí ovlivňuje teplotní zatížení, kterému je pás vystavený, a tím i vznik jeho poruch.
V praxi mohou z hlediska teplotního namáhání asfaltových pásů nastat tři různé situace:
1. Povlaková krytina aktivně chráněná
Asfaltový pás není na povrchu, ale uvnitř skladby střešního pláště. Příkladem jsou ploché střechy s obráceným pořadím vrstev nebo vegetační střechy.
2. Povlaková krytina má ochrannou vrstvu
Asfaltový pás je vrchní vrstvou střešní skladby, ale na něm je ještě minerální posyp nebo třeba vrstva kačírku.
3. Povlaková krytina je nechráněná
Asfaltový pás je vrchní vrstvou střešní skladby a není dál nijak chráněný.
Asfaltové pásy v prvních dvou skupinách (chráněné a s ochrannou vrstvou) mají v létě výhodu, jejich maximální povrchová teplota je v porovnání s nechráněným pásem výrazně nižší:
| reflexní nátěr | 0 až 15 °C |
| břidlicový posyp | 8 až 15 °C |
| vrstva kačírku tl. 50 mm | 16 až 22 °C |
| vrstva kačírku tl. 100 mm | 20 až 30 °C |
| vegetační střecha | 30 až 40 °C |
| střecha s obráceným pořadím vrstev | 40 až 50 °C |
U nechráněného pásu hraje důležitou roli jeho podklad. Pokud je z vysoce absorpčního materiálu s velkou akumulační schopností, tak je pás tímto spojením výrazně ochlazovaný. Teplo je totiž odváděné do podkladu.
Jiná situace nastává, pokud je pod asfaltovým pásem vysoce účinná tepelná izolace. Taková vrstva přijímá teplo zvenčí jen minimálně a výsledkem je maximálně nahřívaný pás. Ochlazuje ho jen sálání tepla do ovzduší nad střechou, na které má velký vliv rychlost větru. Situaci ještě komplikuje fakt, že působením tepla se mohou izolace na bázi napěňovaných plastů deformovat a dál tak negativně působit na povlakovou krytinu, už tak dost zkoušenou vysokými teplotami.
U všech izolačních materiálů, nejen asfaltových pásů, je důležité počítat s klimatickým namáháním. V případě asfaltových pásů jsou rozhodující zejména vysoké teploty. Proto je nutné, aby teplotní odolnost pásů – jako důležitý technický parametr – byla už z výroby nastavená tak, aby eliminovala vliv současného klimatu. V době, kdy dochází ke zvyšování extrémních teplot, by hydroizolace měly mít dostatečnou odolnost, a to po celou dobu své životnosti.
Zdroj:
Ing. Juraj Kobza: Vplyv teploty na asfaltované pásy plochých striech a ich podkladné vrstvy
Ing. Marek Novotný, PhD.: Poruchy asfaltových hydroizolací