Antalya: Historická architektura, která vzdoruje letnímu horku

Krátký pohled do dějin

Antalya byla založena ve 2. století př. n. l. králem Attalem II. z Pergamonu. Původní název zněl Attaleia. Vystřídali se tu Řekové, Římané, Byzantinci, Seldžukové i Osmané – a každý z nich tu zanechal svou stopu.

Zatímco římské období dalo městu slavnou Hadriánovu bránu, seldžucká éra vtiskla tvář starému městu (Kaleiçi) a osmanská doba přinesla styl, který dnes láká nejen fotografy z celého světa. Antalya se i pro Turky stala oblíbeným cílem romantických výletů v páru, dovolených s rodinou nebo výletem za tureckou historií spojeným se zábavou a nakupováním. Zahraniční návštěvníci přijíždějí za historií i za plážemi (Konyaalti a Lara) a mnozí i za zubařskými a estetickými zákroky.

Tradiční architektura: krásná i funkční

Nejkouzelnější částí Antalye je bezesporu čtvrť Kaleiçi, ležící v blízkosti přístavu. Je to labyrint úzkých kamenných uliček lemovaných tradičními domy, jejichž architektura není jen estetická, ale i přizpůsobená podmínkám:

• Domy z vápence a dřeva – kombinace dobře dostupných místních materiálů. Vápencové zdi udržují stabilní teplotu, dřevo zajišťuje prodyšnost.
• Vyčnívající dřevěná patra (cumba) – rozšiřují obytný prostor směrem nad ulici a vytvářejí stín. Fungují jako přirozené žaluzie.
• Vnitřní dvory (avlu) – chráněné před sluncem i větrem, s fontánami nebo studnami. V horkém dni to bývá nejpříjemnější místo v domě. V luxusnějších hotelech, na něž se tyto staré domy často přeměnily, najdete restauraci i bazén.
• Dlažba z přírodního kamene v uličkách odráží méně tepla než asfalt a zpomaluje přehřívání okolí.
• Úzké uličky – také slouží jako ochrana před přehříváním. Některé uličky jsou možná až moc úzké a překryté dřevěnými patry, že v nich moc neproudí vzduch. Střechy někdy zakrývají celou ulici. To oceňují spíše místní kočky, které se po nich rozeběhnou, když tašky navečer trochu vychladnou. Ale korzující turisté se potí a trochu dusí ve vlastní šťávě a prodejci vějířů si mnou ruce.

Tradiční domy jsou často zdobeny dřevěnými okenicemi a reliéfy, přičemž každé okno má svou roli – buď pro světlo, nebo pro průvan. Tento typ architektury reaguje na klima dřív, než to bylo trendy.

Jak se město brání horku dnes

Letní teploty v Antalyi často překračují 40 °C.  Letos byl dokonce překročen rekord a místy nechybělo moc do 50 °C. Místní znají triky, které fungují od dob, kdy nebyly žádné klimatizace. Nicméně bez klimatizace by tu byl v létě život náročný i pro člověka uvyklého na vysoké teploty.

Ačkoliv moderní Antalya roste do výšky i šířky, část nových projektů se opírá o principy, které tu fungují po staletí: orientace domů podle slunce, dvory, pergoly, stromy a vodní prvky. Kvalitní městské plánování se opět vrací ke „chytré architektuře“ namísto čisté klimatizace. Moderní architektura v Antalyi se v mnoha případech inspiruje tímto přístupem – nová muzea, galerie nebo ekologické hotely často kombinují beton a sklo s kamennými stěnami, zelenými střechami nebo prvky vertikálního stínění. Příkladem může být Antalya City Museum nebo nové ekologické čtvrti v oblasti Konyaaltı.

• Vegetace – vinná réva, fíkovníky, citrusy a bougenvillea na pergolách pomáhají stínit vnitřní dvory a ochlazují vzduch odparem. Antalya je plná městské zeleně. V parcích jsou vysazovány hlavně stromy s hustými rozložitými korunami, které často stíní celou plochu parku. Moderní rezidenční domy mají svojí oplocenou zahradu se zelení a parkováním.
• Fontány – voda přináší mikroklima, ať už v parku, nebo uprostřed dvora. Městská fontána může mít i podobu potůčku.
• Tradiční bílé nebo světlé omítky – lépe odrážejí sluneční záření a pomáhají snižovat teplotu uvnitř.

Solární panely a klimatizace: jak se v Antalyi bydlí

Stačí zvednout hlavu – solární ohřev vody je tu naprostou samozřejmostí. Panely a nádrže „zdobí“ střechy snad každého domu, včetně moderních rezidenčních věžáků. Slunce tu pracuje zdarma, a Turecko díky tomu patří mezi největší trhy světa pro solární ohřívače.

V zimě už ale někdy slunce nestačí, a tak se v tradičnějších domech nezřídka najde i komín – nejspíš od krbu nebo kamen. Ty novější si obvykle vystačí s klimatizací s funkcí topení nebo nenápadným přímotopem v rohu místnosti. Elektřina tu totiž není žádný luxus – i přes časté používání klimatizací zůstávají účty relativně přívětivé.

A klimatizace tu opravdu jede naplno. Nejen doma – ale i na zahrádkách restaurací, kde si mobilní jednotka trůní vedle stolku a dopřává hostům úlevu od horka. Podle místních se to prý na účtu za elektřinu ani moc nepozná. Žít v horku se tu zkrátka umí.

Ikonické stavby jako svědkové času

• Hadriánova brána (2. stol. n. l.) – Monumentální vstupní brána do města, postavená na počest císaře Hadriána při jeho návštěvě v roce 130. Je tvořena třemi oblouky a zdobena římskými sloupy s jemnými ornamenty. Dodnes stojí jako připomínka římské epochy a přežila stovky let navzdory zemětřesením i počasí.
• Yivli Minare – Tento 38 metrů vysoký minaret pochází ze 13. století a je typickým příkladem seldžucké architektury. Je postaven z červených cihel a pokryt modrými kachlemi, díky nimž se stal snadno rozpoznatelným symbolem města. Nachází se v centru Antalye a tvoří kulisu pro setkávání i orientaci návštěvníků. Ve starém městě se snadno zapletete v uličkách.
• Kesik Minare „useknutý minaret“– Původně římský chrám, později přestavěn na byzantský kostel a nakonec mešitu. Po požáru v 19. století zbylo z minaretu jen torzo, díky čemuž získal své jméno. Jeho současná podoba odráží dramatické dějiny Antalye a různorodé kulturní vlivy.
• Domy v Kaleiçi – Historická čtvrť Kaleiçi ukrývá množství domů s typickými dřevěnými patry, vnitřními dvory a kamennými zdmi. Mnohé byly přeměněny na útulné butikové hotely, galerie nebo kavárny, přesto si zachovávají původní architektonické detaily jako dřevěné okenice, reliéfy a stínicí balkony. Procházet se tu je jako listovat živou knihou o dějinách této oblasti.

Zdroje:
Kristýna Lišková
Turecko. Jižní pobřeží, Michael Neumann-Adrian, Christoph K. Neumann, Jan Vašut 2005