Zima si s námi opět hraje – chvíli mrzne, pak je +10 °C. Ať nakonec sníh dorazí na Nový rok, v lednu nebo v únoru, vyplatí se mít připravené lopaty, posyp i techniku pro rychlé odklízení sněhu.
Na dlouhou trasu vyrazili na motorce Harley-Davidson, která v prázdném stavu váží 430 kg. Výbava cestovatelů v podobě stanu, karimatek i důkladného oblečení představovala dalších 50 kg. Přesto přibalili taky vlaječku s patronkou cechu sv. Barborou a logo dlouhodobého partnera cechu – firmy wienerberger. „Jízdu jsme pojali trochu jako propagační,“ říká Ivan Dvořák, „protože jsem chtěl udělat něco pro významného sponzora cechu. Spojit fantastický zážitek s něčím užitečným.“
Zamýšlená trasa vedla přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Finsko a Švédsko až na nejsevernější bod Evropy – Nordkapp. Stanovená ale byla jen rámcově, vše se operativně podřizovalo počasí a náladě, protože nebyli ničím vázaní. Jediný limit byl, že je třeba cestu zvládnout do 20 dní.
Nakonec byli skoro všude, jak měli v plánu, jenže přitom během 10 dní projeli trasu 7 031 kilometrů. Dorazili i na plánovaný Nordkapp. Nezůstali ale jen u turistické atrakce, kterou je skalní útes na ostrově Magerøya, mylně považovaný za nejsevernější bod kontinentální Evropy. Tam pouze zanechali motorku a putovali ještě tři hodiny pěšky na skutečný nejsevernější bod pevniny, kterým je mys Knivskjellodden. Díky nim na této výspě v srpnu 2025 zavlála vlaječka cechu i logo wienerbergeru.
Během cesty je potkalo několik překvapení. Třeba když se v Tallinu ubytovali v kempu, kde v sousedním parku večer koncertovali AC/DC. Díky tomu ve stanu usínali při oblíbené muzice. Ve Finsku zase teplota stoupla na 31 °C, takže prožili tropy, které tam rozhodně nikdo nepamatuje. Běžným zážitkem nebyl ani pohled do očí sobům, kteří se nerušeně procházeli kolem jejich stanu.
Spokojení byli cestovatelé i po praktické stránce. Ceny pohonných hmot a základních potravin byly na severu totiž plně srovnatelné s těmi našimi. Nejdražší benzín tak paradoxně tankovali nedaleko od domova – na polské dálnici. Ohromila je i severská otevřenost, kdy u mnoha služeb jako jsou kempy nebo pronájem lodě, stačilo zanechat požadovaný obolus na určeném místě bez jakékoliv další kontroly.
Proto Ivan Dvořák tuhle cestu každému schvaluje a pro řemeslníky má navíc jeden tip: „Jako řemeslníka mě nejvíce zaujalo námořní muzeum Vasa ve Stockholmu. Tamní exponáty jsou z velké části opravdu původní a vedle nich člověku dojde jejich mohutnost. Taky si uvědomíte, co tehdy lidé dokázali s běžnými nástroji. V tom je vidět síla řemesla.“
Zdroj: Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR, spolek